Pětidenní na Šumavu

26. 10. - 30. 10. 2011

1. DEN

„Co víc si přát, než první den podzimních prázdnin vstávat okolo 6. Hodiny ranní…“ Přibližně to se honilo hlavou těm osmi argonautům, co se vydali na Pětidenní. Jako první na programu jsme měli 4 hodiny ve vlaku, které ti chytří využili ke spánku, a ti méně chytří, co si nechali na nádraží koupit kafe zase něčemu jinému. No a když už jsme tedy vystoupili v cíli a vlak začal opouštět stanici, ze Zuberiho náhle vypadlo : „Sakra ! Já tam nechal ten stan !“ A tak jsme se museli vypravit daleko až za hranice mapy na další zastávku…Nakonec jsme to samozřejmě zakempili už v půli cesty a nechali Zuberiho s Abukim, ať pro ten stan dojdou sami. A říkáte si, jak to, že šel i Abukáč ? To je jednoduché, ten stan měl totiž Zubáč půjčený právě od něho. Když se vrátili, rovnou jsme se posílili obědem a následně se vydali vzhůru do kopců šumavských, k našemu dnešnímu cíli Bývalé Hůrce. Tam jsme nakonec i šťastně došli, dali si véču a vyslechli první část čtení na dobrou noc. Již za tento den jsme stačili vystřídat spoustu témat k hovoru, avšak musím poznamenat, že nejhlasitěji se kopci a údolími rozléhaly zvěsti o tom, jaký je Harry Potter vlastně blbec a jak je Rowlingová hrozně zaujatá…

Galerie

stáhnout všechny fotky v .zip

2. DEN

Dnes při snídani nám bylo řečeno, že naším dalším cílem je Poledník, všechny samozřejmě zajímalo, kolik toho dnes musíme ujít, tak jsme rozbalili mapky a pohled nám padl na ono jméno…A nadšení lehce opadlo. Poledník je totiž kopec, kopec vysoký 1315 metrů. Ale tak jsme se vydali na cestu. Během dne přišla na řadu soutěž, při které jsme měli vždy na nějakém místě zakreslit do mapy, kde si myslíme, že jsme. Ještě jsme se po obědě, sestávajícím z chutných Kneckebrotů, pobavil jednou hrou. Ve dvojicích jsme házeli šiškami po stromech s turistickou značku a měli to různě obodované…Nejlíp na to byl ten, kdo se trefil do takového stromu, na kterém bylo těch značek šest, že Karimu ? Taky jsme se byli po cestě kouknout u Prášilského jezera, ale hned po něm nás bohužel čekal ten výšlap. Nakonec jsme to ale zvládli a dorazili až na vrchol. Stmívající se nebe nám dokonce ještě poskytlo krátký výhled do krajiny…Již po tmě jsme se tedy pak dopřáli večeři a Zkoumal nás seznámil s několika souhvězdími a hvězdami, které byly ten večer vidět. Pak jsme se odebrali do hajan, i když s menším zpožděním v podobě Záhady ucházejícího plynu.

3. DEN

Probudili jsme se do krásného dne s příslibem sluníčka…Když jsme ovšem vylezli ze stanů, všude byla mlha. Hodně mlhy. Po snídani jsme se byli kouknout na rozhledně, ale řeknu vám…Viděli jsme mlhu, hodně mlhy – výška na tom nic nezměnila. Tak jsme se tedy vydali na cestu dolů, na náladě nám možná přidalo i to, že jsme viděli zástupy batůžkářů proudit nahoru, zatímco my šlapali dolů. Během dne Zkoumal vyhlásil hru jménem Katovo nádobíčko. Jedná se o takový dřevěný kolíček, který se co nejnenápadněji předává z batohu na batoh, a kdo ho má na konci, má trestný bod…Tím jsme se vlastně zabavili až do konce dne. Kolíčky byly nakonec i dva a ani kapitanát neunikl jejich vlastnictví. Na to jsme na jedné louce kousek od cíle dnešní cesty zastavili na svačinu a dokonce jsme pak hráli i Hutututu. Jen nevím, jestli cílem hry doopravdy nebylo vyválet se v co nejvíce kravích lejnech, co byli všude po louce nastražené…V podvečer jsme tedy dorazili na nouzové nocoviště v Modravě a zde se chystali přečkat další noc.

4. DEN

Dnešní noc byla zdaleka ta nejhorší z celého putování. Byla taková zima ! A ještě když jsme se ráno s Karimu probudily, dodělalo nás Zuberiho : „Hele, ona je venku jinovatka…“ A my hrůzou zbedly…Pracně jsme se vysoukali ze spacáků a následně ze stanů a pustili se do přípravy snídaně. A v tu chvíli se všechno obrátilo k lepšímu, a to o hodně. Přeji se k nám totiž z Belgie připojit Iška s Vítkem. Všichni z toho byli nadšení, tedy samozřejmě i proto, že s sebou přivezli perníky a jablka…A tak jsme měli na celý den vystaráno o bezvadnou zábavu. Celý den se mluvilo jen o tom, jak se tam v Belgii mají, jaké to tam je a tak podobně. Dneska jsme cestovali přes Černou horu a Prameny Vltavy, někteří z nás tamější okolí poznávali z expedice. Rozhodně se dneska i se sluníčkem všem zlepšila nálada. Byli jsme taky docela akční a celou druhou polovinu cesty jsme se navzájem shazovali do příkopu u cesty… Po večeři jsme měli připravenou jednu hru s odrazkami – ve dvojicích jsme běhali po okolních loukách - které byly mimochodem plné kravinců – a s každou odrazkou nacházeli jedno písmeno. Konečné slovo jsme pak předali ke kontrole. Vyhrála jsem já s Jetamem, myslím, že jsme si to docela zasloužili vzhledem k tomu, kolikrát se Jetam v těch kravincích na té louce vyválel…

5. DEN

Poslední den byl již od začátku příslibem horké vany a měkoučké postele. Proto všichni s radostí nazuli pohorky a vyrazili na poslední úsek cesty do Kvildy. Jelikož po silnici by nám to zabralo jen 7 kiláků, tak jsme si to samozřejmě museli prodloužit o pár dalších šumavských kopců, ale i ty jsme samozřejmě zdolali. Na obědě se všichni notně pobavili prazvláštní výměnou klučičí Barbuchy s kapitanátskou. Zuberi totiž vyměnil půl kila goudy za malý kousek špeku, načež vyndal z batohu velký kus slaniny…Tady jsme taky nabrali vodu a Vítek mimo jiné našel česnek s Harry Potterovskou jizvou. Ale nejdůležitější část obědu byla ta konečná. Chtěly jsme s holkama nacpat Vítkovi do batohu kamení za to, že nás včera pořád shazoval na zem, ale ten si toho všiml a začala etapa cesty, kdy si všichni navzájem cpali kameny do nekrytých částí batohů. Dokonce i Zkoumal jeden schytal. Na závěr před Kvildou přišla na řadu hra Sobolí šlacha – myslím, že ji všichni znáte, jde o takové to házení provazem a obíhání okolo skupinky…A následně přišlo ještě uzlování. Nutno podotknout, že skoro nikdo neměl uzlovačku, tak to vypadalo, že soutěž v tom, kdo uváže nejvíc uzlů, které byly rozvěšeny po stromech, bude těžké uspořádat. Nakonec se ovšem všichni nějak zařídili a tak jsme se naučili pár nových kousků do zásoby. No a dále nás nečekalo už nic jiného než přibližně tři hodiny posedávání v autobuse na cestě domů.