Branické ledárny chátrají

Některé budovy mají to štěstí (a v mnoha případech spíše smůlu), že jejich osudy symbolizují cosi příznačného pro danou dobu. To je i případ branických ledáren.

Historie

Objekt, lépe řečeno objekty, branických ledáren se nacházejí v prostoru ohraničeném Železničním mostem v Braníku, řekou Vltavou, Barrandovským mostem a elektrickou drahou. Secesní budovy vznikaly postupně v letech 1908 až 1911 podle projektu architekta Josefa Kovařoviče. Jádrem celého areálu je hala železobetonové konstrukce s důmyslným systémem větrání a kanalizace o rozloze 2 300 m2; (celý areál se nachází na pozemcích o výměře 13 892 m2, s dnes zastavěnou plochou 6 000 m2), obehnaná mohutnými obvodovými zdmi s korkovou izolací na způsob jakési obrovské ledničky.

Za budovou se rozkládá velká uměle vybudovaná zátoka, v níž dělníci ledáren v zimních měsících rozsekávali led na bloky, které posouvali bidly a háky k velkým průmyslovým výtahům a dále do haly. Bloky se v letních měsících dělily na menší části a rozvážely po Praze. Proto ke komplexu kromě secesní vily a správních budov náležely i objekty koníren.

Na počátku padesátých let provoz branických ledáren ustává, jednak díky technickému rozvoji s nástupem ledniček a chladniček a jednak díky dobudování přehrad tzv. vltavské kaskády (od roku 1954 Vltava v Praze nezamrzá). Obrovské prostory byly potom využívány jako sklady, a tak je i zastihl rok 1989 jako sklady, které obhospodařovaly dva subjekty. Vezep (tomu náležela centrální hala, v které skladoval brambory) a Ústřední sklady, jež spravovaly zbytek. Po roce 1989 probíhala postupná likvidace těchto podniků a areál se v rámci malé privatizace dostal roku 1993 do aukce, avšak odděleně.

Od bezvládí k bezvládí

Panu Oldřichu Peškovi, jenž provozoval velkoobchod s potravinami, se podařilo získat v aukci centrální halu za 17,55 miliónu korun a vyvinul značné úsilí, aby získal i ostatní objekty. Někdejší systém příliš nepočítal s problémy, které by nastaly v oblasti majetkoprávních vztahů, pokud by jeden vlastník hospodařil s pozemky areálu, v jehož středu by měl jiný vlastník budovu bez možnosti příjezdu a parkování. Po jistém úsilí se však panu Peškovi přeci jen podařilo majetek Ústředních skladů na území branických ledáren získat, a to za 20 miliónů Kč.

Nutno dodat, že nový vlastník převzal areál ve značně zdevastovaném stavu. Tři roky ve správě dožívajícího subjektu, jenž věděl, že bude likvidován, areálu příliš neprospěly. K tomu ještě zdědil nájemníka; velkosklad zeleniny společnosti Marco, která skladovala své zboží právě v centrální hale a kterou nebyl vlastník schopen po vypršení doby nájmu z objektu "vystěhovat".

Tato skutečnost odkazuje i k podnikatelskému záměru pana Peška, tak typickému k období začátku 90. let dnes již minulého století. Kromě provozování vlastního velkoobchodu s potravinami výhodný pronájem jiným společnostem (jednak ve zmiňovaných objektech areálu, jednak v menších přístavcích, které na pozemcích branických ledáren vznikly již v minulých obdobích). To se mu i částečně podařilo, v některých údobích objekt vydělával přes 700 tisíc Kč měsíčně (autoservis, výroba nábytku a další). Jelikož si však vzal pan Pešek na koupi branických ledáren úvěr od Komerční banky na čtyři roky. Ten ale nestačil splácet, čili na počátku roku 1998 jeho firma přešla do konkurzu. Podle stížností nájemníků na nedostatečnou ostrahu objektu, které směřovaly k správci konkurzní podstaty, ani toto "bezvládí" (již druhé v průběhu deseti let), areálu nepřidalo. A branické ledárny opět putovaly v roce 1999 do dražby, tentokrát vcelku a pod patronátem společnosti Naxos.

Projekt hlavního města

Jedním se zájemců o branické ledárny byl i magistrát hl. města Prahy, který se je pokusil pro Městskou část Prahy 4 koupit. Branické ledárny leží totiž v oblasti, z níž se snaží MČ Prahy 4 od roku 1997 vytvořit rekreačně sportovní areál (při břehu Vltavy od Hodkoviček až k Podolí vznikly cyklostezky, promenáda, hřiště na beach-volejbal, hřiště pro děti).

Vybudovaná cyklostezka vede přímo za areálem ledáren a náhodnému cyklistovi je umožněn pohled na již zmiňovanou zátoku a pozůstatky onoho ledového výtahu. Městská část vypracovala projekt na vybudování sportovního komplexu, jenž by branické ledárny přeměnil na polyfunkční sportovní centrum. Uvažovalo se v něm o využití vysokého stropu centrální haly, jež činí 14 metrů, k vybudování umělé horolezecké stěny. Na tento záměr sehnalo město investora z Francie. Projekt dále zahrnoval zřízení obchodů se sportovním zbožím (od kanoí a plachetnic až po horolezecké potřeby), hostelem a využitím zátoky - výroba a opravna lodí, motorových člunů, potápěčská základna. V projektu se počítalo rovněž s rekonstrukcí rozloženou do 4 - 5 let, která by respektovala zachování secesních fasád, skutečnost, jež se zatím nikde od roku 1989 nedostala do popředí - neuvěřitelně zchátralé objekty branických ledáren jsou kulturní technickou památkou. Město vyčíslilo náklady na rekonstrukci na 120 mil. Kč (v roce 1999), dnes je to řádově o 20 až 30 mil. Kč více a každý další rok by mohl, především pro intenzívně využívanou centrální halu s narušenou statikou (i když v současné době je, snad i z bezpečnostních důvodů, hala prázdná), být rokem posledním.

Podivná dražba?

Jenže při dražbě v roce 1999 se našli zájemci, jež město přeplatili (magistrát uvolnil částku 10 mil. Kč). Konečný výherce, česká obchodní společnost Nika, která nabídla 15,6 mil. Kč, se však ze svého vítězství nestihla potěšit, protože podle oficiální verze nezaplatila stanovenou částku v termínu, a tak na její místo automaticky postoupila Atlanta Invest, s.r.o. Podle města totiž Nika ustoupila i za cenu propadnutí aukční jistiny ve výši 300 tisíc Kč od koupě areálu, když zjistila, v jakém je stavu, a k tomu ještě zatížen památkovým břemenem.

Podle pana Peška ani žádná Nika neexistuje a celá dražba včetně konkurzu je podvod (dlužno dodat, že především na něm). Zvláštní je, že podle získaných informací společnost Atlante Invest koupila branické ledárny údajně za 16 mil. Kč, což by bylo více než nabídla Nika. Cosi podivného se vznáší nad realizací celé dražby. Václav Pešek dokonce uvádí, že v době před uvalením konkurzu ho navštěvovalo vedení společnosti Naxos a chtělo od něj vykoupit branické ledárny za 5 mil. Kč. Na druhé straně bylo město překvapeno náhlým zájmem při dražbě, protože před tím o ně zájem údajně nebyl a správce konkurzní podstaty je za 10 mil. Kč nebyl schopen prodat.

Development po italsku

Ať už je to však s průběhem dražby jakkoliv, faktem zůstává, že nynějším majitelem branických ledáren je společnost Atlante Invest (i když město udává, že podle nepodložených zdrojů společnost ještě dodnes celkovou částku nezaplatila). Ve vedení společnosti s italskou účastí se objevují dvě jména - Mauro Bonollo a Sara Barbierato. První z nich figuruje ve vedení dalších 37 společností (Petrská Invest, Mondo 2000 Invest, Gama Reality, Tiburio Invest a další), které se zabývají činností pronájmu nemovitostí a bytových či nebytových prostor. Druhé jméno figuruje v dalších 19 firmách, především zaměřených na koupi zboží za účelem dalšího prodeje. O svém projektu na branické ledárny toho nedokázala společnost Atlante Invest říci mnoho: nevědí, snad hotel (s výhledem na chátrající gigantickou halu čtvercového půdorysu?). Zatím Atlante Invest pokračuje v obchodní politice předchozího majitele Peška a pronajímá ledárny jiným společnostem (některé i zdědila). Dokonce se je v roce 2000 pokusila neúspěšně prodat za 35 mil. Kč, snad to byl konečný projekt "jižního developera" Atlante Invest - koupě za účelem následného prodeje. A branické ledárny nadále chátrají...

Památkáři na konec

Otázkou je, zda této společnosti nezůstal v rukou tak trochu černý Petr. Jak již bylo řečeno, objekt je již jmenovitě zapsán jako samostatná kulturní památka, což (možná) umožňuje účinnou památkovou ochranu. Snahou památkářů je objekt zachovat včetně výtvarných prvků, méně už s funkcí, protože přece jen u tak neobvyklého stavebního typu jako jsou ledárny je zachování funkce neuskutečnitelným anachronismem. U ledáren jde tedy o zachování secesní výtvarné kvality a zajímavých technických detailů (kromě těch zmiňovaných například tenkostěnná betonová stropní konstrukce, která byla patentovaná v Paříži v roce 1907, později pak použita v roce 1912 při výstavbě Lucerny). Nejhodnotnější z hlediska památkové ochrany se jeví pochopitelně hala, ale zajímavá je pro památkáře též secesní vila. Atlante Invest tudíž dnes vlastní objekty ve velice zdevastovaném stavu, jež není schopna se ziskem prodat, a do nákladné rekonstrukce pod dohledem památkářů se jí také příliš nechce. K tomu může od Památkového úřadu očekávat zahájení správního řízení ve věci neúdržby a následné uložení pokuty. A branické ledárny? Jen trpně nesou zub času a výměnu vlastníků. Doufejme, že vývoj naší společnosti od roku 1989, který se do jisté míry na branických ledárnách projevil, nebude nadále vést paralelou, protože asi není dalek den, kdy ledárny tíhu svého bytí neunesou a prostě spadnou.

Branické ledárny

• Pozemek: 13.892 m2
• Zastavěná plocha: 5.475 m2
• Užitná plocha: 7.736 m2
• Předpokládaná užitná plocha po rekonstrukci: 16.500 m2
• Počet venkovních parkovacích míst: 200 Roční výnos: 3.330.000,-Kč
• Cena: 37.000.000,-Kč

Branické ledárny dnes na svých stránkách nabízí společnost Atlante za 37 miliónů korun.