Rozloučení s paní Hranáčovou

Drazí kamarádi,

bohužel vám po roce neneseme dobré zprávy. Naše milá paní Hranáčová se 2. února odebrala za svým mužem Sirem Josefem. Byl to zatraceně krátký rok, kdy jsme mohli utěšovat náš žal tím, že dobrodinnost a velkorysost jejího muže zůstala v Budákově alespoň s ní.

Krátce po smutné zprávě jsem se snažil vybavit si jak mi paní Hranáčová něco říká a první na mysl vytanuly vřelé věty: "Pojďte dál. Posaďte se. Mohu vám něco nabídnout?" A nebyla to pouhá slušnost, ale velkorysé pozvání a pohostinnost, které jsme si všichni moc vážili. Mohli jsme s ní pak probrat všechny radosti i strasti a ona vždy pozorně naslouchala a povzbudila dobrou radou. O dění i dětech v táboře měla vždy dobrý přehled a nejednou hostila nějakého táborového maroda u sebe doma. I my, jakožto kapitanát, jsme se několikrát ocitli pod její ochrannou rukou. To, když nás pan Hranáč otcovsky huboval za mnohé přešlapy, kterých jsme se na jejich panství dopustili. A že jich bylo.

Děkujeme jí i celé rodině za všechny ty neopakovatelné roky, které jsme mohli u nich zažít. Kéž se nikdy nevytratí z našich myslí.

Za truchlící ARGO Klon