CHEIRON

S Ginny jsme absolvovali listopadový kurz Zdrsemu (ZDRavotnického SEMináře - www.zdrsem.cz) standart vodák. Přišlo mi dobré se podělit o zkušenost z tohoto kurzu. Nevím kam tento text zařadit a tak ho píši do sekce Cheironu.

Prvotním důvodem asi bylo, že je kurz akreditován MŠMT a je tedy dobré mít člověka s takový kurzem na akcích a táboře. Když už kurz, tak aby to aspoň mělo smysl a o zdrsemu se ví, že je to dobrý kurz. Z Arga ho má (co vím) Klon, Petty, Attea a Fíja.

Jaký je asi hlavní rozdíl od kurzů jiných? Po vlastní zkušenosti s kurzem na vedoucího hlavních táborů pořádaného sdružením Duha, kde jsem se nedozvěděl VŮBEC nic (ale ztrávil jsem příjemné dopoledne s Řehořem a Ginny v zahradní restauraci), se dost rozhoduju, kam investovat svůj čas. Reference na nejznámější kurz první pomoci od Červeného kříže netřeba moc přibližovat ("nó někdo nám tam něco povídal a řikal, že do toho krku klidně říznout můžem" - neudělala by to ani většina záchranářů, natož laik). Tak jsem si zadal ze zvědavosti kurzy první pomoci do googlu (zkuste to také). Kromě zdrsemu a červeného kříže na mě vyskočil tříhodinový kurz od královehradecké záchranky (2.500,- až 3.500,- kč!! za tři hodiny!!<- to pro ty, kterým přijde 3.900,-kč za zdrsem standart mnoho) a pak nějaký pofidérní kurz www.kurzyprvnipomoci.cz, nevím jak za 1.000kč jsou schopni zajistit kvalitních předepsaných 40 hodin, už vás někdy nějaký kurz stál 25kč za hodinu? Mě tedy ne.. Přidám jedno pěkné heslo: Nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci! Pro členy Arga navíc doporučuji se s VELKÝM předstihem domluvit na čerpání dotací a můžete mít kurz zadarmo nebo s příspěvkem.

Náš kurz byl pobytový a skutečně jsem celé čtyři dny neustále něco dělali. Jedna z věcí, která mě překvapila nejvíce, byla skutečnost, že vlastně neexistuje nějaký ucelený standart pro první pomoc (pouze pro jednotlivé obory - resuscitace, omrzliny atd..) a tak si zdrsem zajišťuje svou vlastní metodiku, kterou ověřuje a konfrontuje s odborníky v daném odvětví nebo se statistikami. Na jakýkoliv dotaz, proč to není zrovna takto mi vždy bylo odpovězeno způsobem, který mě uspokojil, tedy ne stylem: "to zvládnete", "prostě to tak je" atd.. , ale naopak: "nedělejte to, když si nevěříte/nechcete", "i když vám to přijde divný, statistika říká.."

Dále musím ocenit stručnost a hutnost informací. Místo spousty informací za tři hodiny, které automaticky vypouštím, jsem vlastně přijal informací poměrně málo, ale byli jasné, důležité a opakováním a praktickými simulacemi si je člověk prostě zapamatoval a sžil se s nimi. Praktické úkázky, zkoušky, simulace bylo velmi pravidelně střídány s teoretickou částí a tak jsme se ani dlouho nerozseděli ani nenastydli venku :-) Prostě kdo nepojede nepochopí, s jakou silou a sebevědomím může přistoupit ke kritické situaci, kdy je člověk v ohrožení života a stačí tak málo, co se dá udělat.

A teď to nejdůležitější. Je velmi smutné, že takové kurzy nejsou více rozšířené, většina zdravotníků na táborech má "skvělý" červený kříž, takže až vám přijede domu dítě s propiskou v krku, ptejte se, kde se stala chyba. První pomoc rozhodně patří k základnímu vzdělání, ale povídání v lavici a pouhé dýchání do panáka, když ani nevím, kdy to je vůbec třeba rozhodně není dostačující. Možná by bylo fajn, kdyby se speciálně na středních školách (kam bych tuto znalost řadil) zamysleli, zda místo návštěvy pivovaru, kina a na zš někdy i mcdonaldu (což určitě není reklama pro soukromou firmu..) nebylo fajn investovat do něčeho, co může zachránit život. A ani to není nuda. Věřte tomu, že bych 4 dny nevydržel, kdyby to bylo ne nezajímavý, ale nudný. Ale bylo to zajímavý a zábavný!

Naštěstí se teď v každém našem oddíle nacházejí dva lidé s tímto kurzem a těm zbylým bych to, když ne nařídil, tak důrazně doporučil. Sám jsem byl překvapen jak málo toho vlastně vím a jak neucelený přehled mám. Co uděláte, když najdete na zemi člověka v bezvědomí? Víte přesně co uděláte hned, co potom a pak? Víte vůbec co udělat? Pokud váháte u odpovědi déle než 5sec, tak bych vám doporučil se takového kurzu zúčastnit. Může to být i váš partner, dítě nebo kamarád. My po takovém kurzu alespoň tušíme co dělat. Nebuďte líní a investujte do vzdělání!

Doufám, že mě nikdo nepodezřívá, z nějaké skryté reklamy nebo nevím čeho. Je určitě v zájmu nás všech a cílem našeho sdružení, abychom se starali nejen sami o sebe, ale také trošku o druhé. A věřte tomu, že těžko najdete v čr lepší kurz.

"Pfff... A co tam jako budete celou dobu dělat?" zeptal se Zkoumal, když jsem se mu svěřil s tím, že na Zahajovačku pojedeme na Plešivec.
"No jo, co tam vlastně budeme dělat?" uvažoval jsem, když jsem do batohu patrně ukládal tříkilovou lahev utopenců.
"Co tam asi budeme dělat?" dumala Vašek, když přemýšlela, kam nacpat obdobné množství hovězích flákot.
"Co tam teda budem dělat?" honilo se hlavou Kamile, zatímco na pánvi klohnila čínu.
"Nevíš, co tam s těmi úžasnými Cheirony budeme dělat?" volal Ondra Zoidbergovi a řeč se následně přirozeně stočila na nakládané fazole a salátové párečky.
"Copak tam asi budeme dělat..." napadlo Delfína, když se vracela narvanou tramvají s ještě více narvanou taškou plnou poživatin v ruce.
"Tý jo, jako nevim, co tam budem jíst, ale mělo by se s tim něco dělat..." dumala nervózní Anna a potěžkávala v ruce zamyšleně šišku chleba.
"Hm, co se tam asi bude dít?" lámala si hlavu Minetaki a přihodila do batohu další tajemný balíček.
"Teda, vy na ty Brdy snad jezdíte žrát..." jako by zaznělo odněkud z dálky, od Pirinu.

V pátek nebylo zrovna hezky, přesněji byl kekel. Z nebe padaly až na zem proudy vody tak sveřepě, že se Kamila vůbec nedostala z domu a Vašek, Minetaki, Delfín, Ufo a Anna se taky nedostali z jejího domu. Úkol dojít na místo, ověřit, že místo je na místě a zabrat vhodné nocležiště tak zůstal na těch nejsveřepějších ze sveřepých, nejdrsnějších z drsných a ukrutnými kapitanáty našich mládí nejvycepovanější z nejvycepovanějších, totiž mne, Ondru a Zoidberga. Počasí se s naším odhodláním nemohlo měřit a tak aspoň občas vystrčilo na svět svůj blankyt a všelijak jinak naznačovalo, že to teda nebude tak hrotit.
Cesta vlakem do Rejkovic nám uběhla celkem dobře, vždy jsme potkali nějaké ty zábavné opilce, kteří zpívali veselé písničky nebo hledali Dvůr Králové, kam byli posláni válcovat plechy za studena. Od nádraží jsme pak nastupujícím podzimem vystoupali na staroslavný Plešivec...

Plešivec (654 m.n.m.) bývá též zván brdským Olympem. Není nejvyšším v celých Brdech a dokonce na Hřebenech, ale co do významu se s ním málokterá jiná hora může měřit. Rozlehlá vrcholová plošina vrchu čnícího od Hřebenů k severu, je lemována pásmem křemencových skalek s roztodivnými železitými ornamenty. Mezi nimi procházejí valy rozlehlého hradiště z mladší doby bronzové, které dávají tušit, že už v té době měla hora významné ba přímo kultovní postavení. Svědčí o tom ostatně i četné nálezy votivně uložených bronzových depotů, snad obětin božstvům, která tu sídlila. Většina jich bohužel skončila v jineckých kovárnách a později na zahraničníoch burzách. Ve středověku stávala na úpatí malá zaniklá osada, později se na Plešivci pálívalo dřevěné uhlí, po čemž zde zůstala spousta milířisk, proběhly tu nějaké ty pokusy s těžbou železné rudy, křemecové skalky se lámaly (a některé i úplně rozlámaly) na dlažební kostky. Asi už před druhou světovou válkou objevili zdejší terén bohatý na skalky, lůmky i studánky trampové, za války tu pobíhali rudí partyzáni. Plešivec je dodnes jedním z nejzacampovanějších míst Brd, těžko udělat jen pár kroků, aby člověk nenarazil na ohniště s lavičkama či dřevěnou boudu s kempovkou. Četné jsou i zdejší pověsti. Na Plešivec kdysi létával drak, co žral malé děti, dobrý duch hor brdských Fabián tu měl svou zahrádku s léčivýma bylinama, u Skály hadí královny se zase slézaly monarchisticky založené zmije. O čarodějnicích létajících sem na slet nemluvě, to se rozumí tak nějak samosebou.

Na vrcholu se už šeřilo, vítr vál a ze stromů padaly kapky. Moc dlouho jsme se tu nezdrželi a hned šli na tajné místo nedaleko Zlaté Naděje, kde nás uvítal veskrze romantický srub v kamenném moři. V noci pršelo, ale to nám bylo vcelku jedno. Místa uvnitř byla navíc spousta, takže jsme mohli ubytovat ještě samotářského starého parda s fenkou jménem Lucy, který přišel za soumraku a odešel před úsvitem.

Ráno jsme zjistili, že už je skoro poledne, a tak jsme si sbalili a vrátili se na vrchol přivítat skupinu číslo 2. Na vyhlídce na Kazatelně vichr vál, z vojenských Brd se hnal, vlasy nám rval a nosy do tváří zatlačoval, ale vytrvali jsme a brzy už podle urputného remcání identifikovali přicházejícího Vaška a Annu, co má hlad. Kamila, Delfín, Ufo a Minetaki se pohybovali hned za nimi. Radostně jsme se pozdravili a z toho vídrholce sešli na Alvarado, kde přišel čas otevřít batohy a zjistit, co tu teda celý víkend budeme dělat. Sytí až přesycení, vydali jsme se k našemu nocležišti nad Zlatou Nadějí. Rozdělali jsme oheň a začali vařit, abychom za hodinku netrpěli hlady, pro zájemce se konala i exkurse k jezírku spojená s dobrovolným koupáním. Páč jsme drsní jsem drsný. K večeři byl tradiční "překvapivý guláš", došlo samozřejmě i na další nezbytnosti, jako ukládání pokladu, cheironský okřik a slavnostní píseň. Povzneseni na duchu, zasedli jsme k slavnostnímu ohni a začali se za konsternovaného zírání nováčků bavit o tom, kdo má větší zadek. Jsme holt taky jen lidi, i když čeho je moc, toho je občas privela a asi si časem na některé mladé nezbednice pořídím sukovatou sukovici. Kolem jedenácté jsme ulehli, k velké lítosti děvčat v noci žádný tramp nepřišel.

Vstali jsme, jak už se tu taktéž začíná stávat tradicí, kolem jedenácté, sbalili si a exkursním pochodem přes Krkavčí skály, kde Mintaki předvedla vtipnou scénku na téma "Svůj kletr odhazuji v dál" a kolem Viklanu a krz polesí Bezdědičky, vkročili jsme na pole hostomická. Zde pouštěni draci a zjištěno, že ryby umějí létat lépe než děvčata.

Z Hostomic jsme po malém občerstvení ("Šmoula - modrá chuť vašeho dětství!") zamířili na vlak, kde jsme potkali udatné Toulavce neznačených cest se samotným Frankem T.N.C. a kde se Ondra se Zoidbergem seznámili s karlštejnskou burčákovou vílou, která na sebe pro tuto cestu vzala podobu rozverného žoviála s kalašnikovem.

Děkuji za pozornost a těším se za rok...

Raz, dva, tři, Supr!

Přebralík

Předzpěv

Ukrutný zločinec je, kdo se neštítil zločiny páchat.
Hněv ten tisíce běd a strastí způsobil Řekům,
všichni se čistili tedy a špínu do moře lili.
Ať tak anebo tak, nám žádná nevzniká péče,
projděm, ať vznítíme tady co nejdříve urputnou bitvu!

Hlavní zpěv

Tak tedy ku městu tomu my tehdy začali kráčet,
a tak jsme bez řeči byli tak jako mužové němí,
ani oštěp a štít nám nedali k mocnému boji,
náhle se hřmivý zvuk ozval a celým otřásl vzduchem,
buďto se na cestu dát neb silou se potýkat s muži?

Aj zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím!
Divná leč země to byla a pokrytá hnusným snad tukem,
neboť se pro ovce zdála být příhodná, pro jejich život.
Létají v hustých rojích hned tam a hned zase tady,
bytosti velice divné, neb chlupaté na způsob zvířat.

Proti mně nyní se řítil z těch lžipsů nejhorší vůbec,
obrovským strašným skokem se z dálky na mne hned vrhl,
"Táhni a nedráždi mě, ať odtud se ve zdraví vrátíš!"
"Nuže tedy to zkus, ať také to poznají tito:
rázem se černá krev ti rozlije po tomhle kopí!"

On pak zčervenav silně, se posadil, trápil ho hrozně
mužů ostatních posměch a skrytý hněv chopil mu srdce.
"Pro tebe, nestydo velká, jsme vytáhli, abys měl radost,
nuže, již přestaň se škorpit a meč svůj pravicí netas,
jenom náhodou snad. To vůbec hloupý je nápad."

Koda

Ale když sladký nám spánek tu vyvstal a zakryl nám hlavu,
aniž strážcové jací by byli a hlídali město,
dým až k nebesům stoupal a v kouři se do kruhu točil.
Ovšem, je o mnoho lépe zde v achájském táboře širém,
zcela bez každé války. To dokonalý již byl způsob.