Základy práce s buzolou

Základy práce s buzolou

Specializace: Táborník

  • zemský magnetismus (vědět jak buzola funguje a kdy nefunguje), naměřit azimut z mapy, jít podle azimutu ve skutečnosti

Buzola je v podstatě kompas s otočnou stupnicí (úhloměrem), umožňující odčítání azimutu přesněji než při použití samotného kompasu. Světové strany určuje podle magnetického pole Země, z čehož plynou jistá omezení – více viz část Magnetické pole Země.

Při výběru a používání buzoly musíme znát úhlové jednotky použité na její stupnici. Nejběžnější jednotkou jsou úhlové stupně (°). Kruh (plný úhel) je zde rozdělen na 360 stupňů, hlavní světové strany jsou odstupňovány po 90°. Kromě toho se můžeme u profesionálních buzol setkat ještě s jednotkou grad: 400 grad = 360°. Vojenské buzoly používané NATO mají stupnici dělenou na 64000 dílků. Pro běžné použití bychom si měli vybrat buzolu se stupnicí ve stupních. Ne, že by ostatní nešly použít, ale při komunikaci s ostatními by asi nastaly problémy.

Existuje několik typů buzol, více či méně vhodných pro naše použití. Pravítková buzola byla původně určena pro orientační běh, ale pro snadné použití a nízkou cenu se velice rozšířila. Průhledné pravítko bývá opatřeno měřítky pro nejběžnější měřítka map. Je vhodné vybrat si buzolu s měřítky, která používáme, tedy například 1:50000 a ne velká měřítka pro orientační běh. Malá přesnost měření je dána odhadem směru, ve kterém míří pravítko buzoly. Současné buzoly pro orientační běh jsou pro jiné použití nevhodné, nemají dělenou stupnici, většinou slouží jen k rychlému zorientování mapy. Buzoly se zrcátkem umožňují sledovat zároveň stupnici i zaměřený objekt a umožňují tak měření s přesností 2°. Prizmatické buzoly umožňují zaměření s přesností 0,5-1°, lze současně sledovat pomocí složitějšího optického systému detail stupnice a cíl. Bývají bohužel velmi drahé. Kompas zde uvádím jen pro úplnost. Jeho stupnice není otáčivá, azimut určujeme jako prodloužení směru od středu kompasu k dané hodnotě na stupnici. To není příliš přesné, navíc se nehodí k měření azimutů na mapě. Malý kompas ale může dobře posloužit jako záložní navigační pomůcka. Existují i buzoly a kompasy elektronické, nelze je ale použít pro měření na mapě.

Anatomie pravítkové buzoly

Pro lepší porozumění následujícímu textu zde uvádím názvosloví jednotlivých částí buzoly.

Magnetické pole Země

Zemské jádro se chová jako velký magnet, proto na Zemi můžeme sledovat jeho magnetické pole. Zmagnetizovaná střelka se orientuje vždy směrem k severnímu magnetickému pólu země. Magnetické póly bohužel nejsou totožné s osou otáčení (skutečnými póly), proto na různých místech Země naměříme různou odchylku magnetického severu od severu skutečného. Tato odchylka se nazývá deklinace. Lepší buzoly proto umožňují nastavení této odchylky, které vliv deklinace v dané místě (spíše oblasti) kompenzuje. Velikost deklinace bývá uvedena na mapách, případně ji jde zjistit měřením azimutu nějakého orientačního bodu a srovnání změřeného azimutu s azimutem odečteným v mapě. Póly sa navíc ještě pohybují, takže deklinace se pomalu ale jistě mění. Naštěstí v Evropě je deklinace zanedbatelná a nemusíme se jí tedy zabývat. Zemské magnetické pole má navíc i složku vertikální, kolmou na povrch Země. Tento jev se nazývá inklinace. Na různých místech Země je inklinace různá, což pro uživatele buzoly znamená, že na místech s jinou inklinací nebude střelka jeho buzoly správně vyvážená a bude se špatně otáčet. Většina běžných buzol je totiž určena jen pro určitý rozsah inklinace, a je tedy použitelná jen v oblasti, kde byla buzola koupena. Buzola pro Evropu bude správně vyvážená na většině severní polokoule.

Zorientování mapy

V případech, kdy je nutné podrobně srovnat krajinu s mapou je dobré mapu zorientovat, to znamená natočit mapu tak, aby sever na mapě byl totožný se severem skutečným. Na většině map je sever „nahoře“, k severu na mapě jsme otočeni když mapu normálně čteme. Není-li tomu tak, měli bychom na mapě najít šipku nebo směrovou růžici vyznaču-jící sever. Takovéto mapy také mívají čtvercovou síť orientovanou podle světo-vých stran. U map, které nemají sever nahoře, postupujeme obdobě jako u normálních, až na to, že místo okraje mapy a čas s ním rovnoběžných použijeme nějakou jinou linii, mířící od severu k jihu. Dále se budu zabývat jen mapami se severem nahoře. Jak tedy postupovat u běžné mapy se severem u horního okraje? K levému či pravému okraji mapy, nebo čáře s nimi rovnoběžné, přiložíme buzolu tak, aby směřovala na sever mapy, na buzole nastavíme 0° a otáčíme mapou s buzolou u kraje, dokud střelka nebude mířit na sever na stupnici (a dostane se mezi světélkující čárky 0° označující). Toto je přesný postup, kterého se nemusíme vždy držet, většinou stačí nějak přiložit buzolu k mapě, nic nenastavovat a mapou otáčet, dokud střelka nebude mířit i k „severu na mapě“.

Mapu je také možné zorientovat bez buzoly podle výrazného orientačního bodu tak, že mapou otáčíme, dokud spojnice na mapě od našeho stanoviště k vybranému orientačnímu bodu nemíří na tento bod ve skutečnosti.

Když máme mapu zorientovanou, směry od našeho stanoviště k dalším bodům na mapě míří k těmto bodům ve skutečnosti. V drsné přírodě se to hodí například k pojmenování okolních kopců při pikniku s výhledem, jinak je zorientovaná mapa neocenitelnou pomůckou při hledání cesty v neznámém terénu. Dokonce i při orientačním běhu se spíš než měření azimutů používá srovnání skutečnosti se zorientovanou mapou.

Měření azimutu na mapě

Buzolu přiložíme na mapu tak, aby její hrana spojovala místa, mezi kterými azimut měříme, a aby šipka na pravítku buzoly mířila správným směrem (třeba ve směru pochodu, chystáme-li se podle azimutu jít). Kolečko stupnice natočíme tak, aby sever na stupnici mířil na sever na mapě. Většina buzol má na spodní straně kompasu se stupnicí čáry ve směru sever – jih. Přesně buzolu nastavíme tak, aby tyto čáry byly rovnoběžné se severojižní-mi čarami čtvercové sítě na mapě. Při měření na mapě nemusí být mapa zorientovaná, nezajímá nás tedy skutečný sever, a proto nepoužíváme střelku.

Měření azimutu ve skutečnosti

Buzolu (respektive šipku na pravítku buzoly) namíříme na objekt, jehož azimut chceme měřit, a otáčíme stupnicí tak, aby střelka mířila na 0° na stupnici. Azimut potom odečteme na stupnici v bodě vyznačeném na pravítku. Při měření musí být buzola ve vodorovné poloze, aby se střelka mohla bez problémů otáčet. U pravítkové buzoly nelze zároveň mířit buzolou na cíl a sledovat střelku a stupnici, je třeba střídat pohled na cíl a na buzolu, měření tedy není moc přesné. Tento problém eliminují částečně buzoly se zrcátkem, úplně buzoly prizmatické.

Určení směru ve skutečnosti podle azimutu

Na stupnici nastavíme požadovaný azimut a buzolou otáčíme, dokud střelka nemíří na 0° na stupnici. Pravítko buzoly potom ukazuje požadovaný směr.

Pochod podle azimutu

Postupujeme tak, že určíme směr podle azimutu (viz výše) a vybereme si v tomto směru orientační bod, který bude z celé trasy k němu viditelný. Když k němu dojdeme, zaměříme další bod a tak dále... Rozhodně se podle azimutu nechodí tak, že bychom drželi buzolu v ruce a za chůze se snažili udržet správný směr, alespoň za dobré viditelnosti ne. Ve tmě či mlze nám nic jiného nezbývá, i když to není zrovna přesné.

Co dělat, když při pochodu podle azimutu narazíme na překážku,kterou není možné přejít? Obejdeme ji, a buzola nám pomůže vrátit se zpět na původní trasu. Ve vhodné vzdálenosti před překážkou změníme azimut tak, abychom se překážce vyhnuli – například o +40°. Vyrazíme tímto novým směrem a měříme vzdálenost, kterou jsme tímto směrem ušli. Když se ocitneme vedle překážky, pokračujeme dál podle původního azimutu. Za překážkou se na původní trasu vrátíme tak, že ujdeme odměřenou vzdálenost o azimut opravený opačně, v našem případě tedy o –40°. Měli bychom se tak ocitnout zpět na původní trase. Jak to vypadá napoví obrázek.

Zaměření vlastní pozice pomocí buzoly

Pomocí mapy a buzoly můžeme dokonce zjistit svoji polohu. Tato metoda je použitelná jen v případě, že přibližně víme, kde jsme, a podaří se nám identifikovat alespoň dva orientační body v dohledu i na mapě. Změříme ve skutečnosti azimuty těchto bodů (měly by na sebe být pokud možno kolmé) do mapy je přeneseme jako přímky procházející těmito orientačními body na mapě. Průsečík těchto přímek je pak místo, kde se nacházíme.

Podobnou metodu můžeme použít i v případě, že jeden rozměr je daný jinak: například jdeme po cestě, ze které máme v určitém místě odbočit. Na mapě si zjistíme azimut od místa odbočení k výraznému orientačnímu bodu (zase pokud možno ve směru kolmém k cestě) a z cesty odbočíme ve chvíli, kdy se tento bod ocitne právě v na mapě změřeném azimutu.

Mají splněno

Kari
Jetam
Baku
Mzimu
Metis
Stáňa
Zuberi