Cyklozávěrečka
15. 6. - 17. 6. 2007
Sešli jsme se za dobrého rozmaru na Masarykově nádraží. Prvotní stres, že nám nevezmou kola do vlaku, opadl poté co jsme nastoupili. Hned jak jsme vyjeli spustil se liják, blesky a hromy. Do našeho vagónu zatékala voda. Než jsme ale dojeli do Rakovníka, déšť ustal. V Rakovníku jsme se rozdělili. Část pokračovala vlakem a část již na kolech.
V sobotu jsme se s úsměvy na tvářích a naději v srdcích vydali na výlet. Projížděli jsme krásným údolím s brody a mířili k Berounce. No.. Ale pak Kolík píchnul. Na téma lepení jeho duše by se dala jistě sehrát vtipná scénka, ale to by bylo na dlouho. Skončilo to tak, že mu Medvěd dovezl duši novou a tak jsme po pár hodinách mohli pokračovat. V půli cesty zpět nás chytla průtrž mračen, která byla vlastně docela příjemná, nebýt toho prudkého větru. Po chvíli přešla a na obloze se objevila nádherná duha. Přijeli jsme docela pozdě, takže jsme si dali večeři a šlo se spát.
V neděli jsme se dopoledne vydali koupat k blízkému rybníku. Pak jsme uklidili, následovali hrátky s vodou, kde málo která část oblečení nás všech zůstala suchá. Tak jsme se zase rozdělili a jeli do Rakovníka. Tentokrát po mnohem hezčí cestě, která byla celou dobu z kopce, tak nám to krásně frčelo.
Krátký příběh na závěr:
Dítě nastupuje na nádraží do vlaku. Vidí velkou ceduli na které se střídají nápisy s příjezdy a odjezdy vlaků. Ptá se "Tati, jak to funguje?" dostává odpověď "To je složitá věc, to vymyslelo několik chytrých lidí. Musíš se dobře učit a taky dokážeš takový věci." Dítě se snaží chápat rady dospělého. Má respekt. Nastoupí a odjede vlakem. Dalšího dne se dítě dá na výlet. Prochází se po cestičce mezi chalupami. "Tudy cesta nevede!" ozve se protivný hlas. "Ale ukazovala sem značka, pane." odpovídá dítě omluvně. "Tohle je soukromej pozemek, tudy cesta nevede." zvyšuje hlas muž. "Soukromej pozemek?" "Jo a teď koukej vypadnout, cesta je tamhle!" Dítě se otočí, vrátí se a pokračuje po úzké pěšině, kterou ukázal muž. Nechápe, proč nemůže jít dál po cestě, která tam normálně vede, co je to ten soukromý pozemek? Dítě si vezme tříkolku a jezdí na ní kolem nádraží. Má radost z pohybu. Vjede na trávník opodál a projíždí se na něm. Je krásně. "Co to tam jezdíš? To si z toho děláš autodrom? To je trávník!" Jistěže to je trávník. Dítě ho má i na chalupě, občas si na něm celé dny hraje. Hodí omluvný pohled na muže. "Omluvám se." Rádo by vědělo, co je špatně. "Tady je pomník těm co padli ve válce." odpoví protivně muž a ukazuje na kamenný sloup, který se dal snadno přehlédnout. Dítě se opět omluví s tím, že si pomníku nevšimlo. "Tak von ti přijde malej, jo?" Dítě odchází. Nechápe. Prý jsou dopělí ti, co všemu rozumí, co toho hodně dokážou. Proč mu ale zakazují dělat naprosto logické věci? Proč nemůže chodit po cestě a jezdit po trávě? A proč na něj všichni rovnou řvou i když se s nimi snaží mluvit slušně?
Zapsal(a):
Abuki
