Sázavo ó Sázavo
16. 5. - 18. 5. 2008
argonauti na rozbouřené Sázavě
Není tomu ani dva týdny, co se mě jednoho dne Abuki zeptal, jestli bych se neujal organizace následující argonautské vody. Inu, neměl jsem v tom termínu nic na práci a tak jsem řekl: "Proč ne???" I začal jsem zjišťovat, kam bychom mohli jet. Nejlákavější se jevila Orlice, kam byla plánovaná minulá voda, po zjištění stavu vody jsem byl ale nucen plány přehodnotit. Jediné dvě sjízdné řeky byly v té době Ohře a Sázava, pokud tedy pominu Vltavu a podobné toky. Vybral jsem tedy Ohři.
Po zjištění potenciální účasti na akci se ukázalo zbytečné komplikovat dopravu autobusem a vlakem, početně jsme totiž akorát naplnili dvě auta. Teda z toho jednoho tranzita pro devět lidí. V pátek jsem tedy přivezl obě auta do klubovny a už jen čekal na děti. Když bylo už půl páté a nikde nikdo, začal jsem být lehce nervózní, ale naštěstí se ve třičtvrtě objevil Jindřich a po něm se již trousili ostatní. Petty ještě trochu zazmatkovala s peněženku (myslela si, že ji ztratila v Albertu na Karláku a tak si pro ni jela, ale ukázalo se, že jí vypadla z batohu v klubovně a celou dobu se válela na zemi) a už jsme mohli vyrazit. Tedy jen tranzitem, protože účast byla ještě menší, než jsem předpokládal.
Nálada ve voze cestou tam byla dobrá. Svítilo sluníčko, já s Vaškem jsme seděli vepředu, děti vzadu, za náma vesele poskakoval vlek... No prostě jsem si připadal jako na rodinné dovolené. Měl bych asi poznamenat, že jsme nakonec vyrazili na Sázavu, jednak kvůli špatné dopravě kolem Karlových Varů (vracet se pro auto z jednoho kempu do druhého vlakem v místech, kde žádný vlak nejezdí není to pravé) a jednak kvůli možnosti posílení posádky v sobotu ráno. A tak jsme dorazili do kempu v Týnci nad Sázavou a začali se těšit na druhý den.
Bohužel ani na Sázavě nebylo moc vody, což se potvrdilo hned ráno na jezu pod kempem. Ne že by nešel sjet, však ho taky všichni ti lidé na žlutých banánech sjížděli, ale s laminátem si člověk hned tak na něco netroufne. Zvlášť když ví, že pak bude muset škrábat a opravovat. A tak jsme přenášeli, podobně jako na jezech dalších. Pokud si dobře vzpomínám, jet se dali asi jenom dva jezy, ale i tak byla legrace. Kdesi v Krhanicích jsme totiž potkali partu "vodáků" a mohli jsme sledovat jejich pokusy o překonání jezu. Byl to takový ten s kládou, o kterou se všichni zasekli a pak tam tak stáli nebo padali, nadskakovali a vystupovali z lodí a byli i tací, kteří nevydrželi na lodi a prostě se cvakli.
Prvého dne jsme dojeli jenom do Kamenného Přívozu, kde bylo už tak málo vody, že jsme byli nuceni řeku opustit.Vrátili jsme se tedy do kempu, připravili dřevo a ohniště na večer a šli se podívat do staré továrny u nádraží. Večerní zpívanda proběhla ve společnosti spolukempujících a protáhla se až pozdě do večera. Ráno jsme se probudili do tak vydatného deště, že jsme usoudili, že bude lepší vrátit se do klubovny, v klidu vybalit všechny věci a prohlédnout pořádně lodě, abychom věděli, co je třeba opravit. A dobře jsme udělali, protože vydatně pršelo celou neděli. A ještě jsme stihli udělat škrobové míčky :)
Zapsal(a):
Danko
