Tábor Karanténa
30. 6. - 19. 7. 2003
Argonautský tábor z části na louce u Berounky pod Krašovem, z části na vodě. Legenda: Ztroskotání stroje času v pravěku.
Letošní tábor probíhal velice netradičně. Přemýšlěli jsme totiž zrovna nad tím, co a jak, když jsme byli osloveni jednatelem cestovní kanceláře Time Travel. Tato cestovní kancelář těží z výzkumů společnosti Sirius Cybernetics, kterážto jako první vyvinula přístroj, jehož pomocí je možno cesty v čase. Cestovní kancelář Time Travel proto ihned vytvořila nabídku pro movité klienty. Kdo má dost peněz, může se prý podívat na dinosaury, do pravěku a tak. Protože ale nová technologie nebyla dosud v takovém měřítku vyzkoušena, dostali agenti cestovní kanceláře jednoduchý úkol: Sehnat dostatečně velkou skupinu odvážných zákazníků, kteří jako první takový zájezd absolvují a vyzkouší spolehlivost technoogie. Samozřejmě se slevou.
Takovou příležitost jsme si přeci nemohli nechat ujít ! Naše plány šly tedy stranou a my se zařizovali dle istrukcí cestovní kanceláře. To nebylo vůbec jednoduché, protože se ukázalo, že stroje času jsou vlastně lodě. Tedy samotné stroje byly takové malé černé krabičky se spoustou součástek a tak, jenže fungovaly jen ve spojení s nějakým plavidlem a pouze na vodě. A tak jsme vyrazili s pár věcmi zabalenými v lodních pytlích a v batozích obalených igelitem na vodu. Rozhodli jsme se pro Berounku, protože je blízko a teče klidně.
V ceně zájezdu nebylo vybavení loděmi a tak jsme sáhli do vlastních zásob. Jeli jsme tedy na třech pramicích a jedné kánoi. Zde jest potřeba poděkovat Slavoji za zapůjčení jedné pramice. Vyrazili jsme dle instrukcí našeho delegáta z Chrástu u Plzně a pěkně po proudu se plavili směrem na Prahu. Po pár set metrech bylo na čase provést první skok v čase a tak jsme se připravili. Cestování v čase na veliké "vzdálenosti" prý totiž nelze provádět v kuse, a tak jsme se chystali k prvnímu skoku. Každá z pramic dostala přidělen jeden stroj a chudák kanoe musela během skoku plout mezi dvěma pramicemi. Na povel delegáta bylo třeba stlačit knoflík na stroji a hned jsme se přesunuli asi o 6000 let nazad. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že to vskutku funguje. Vyjeveně jsme pozorovali krajinu kolem a hledali rozdíly, když tu nám bylo doporučeno místo k přečkání noci. Ani jsme se nebránili, vždyť čas se již skutečně nachýlil a nezbývalo, než jít spát.
Druhý den nás ráno probudil hustý déšť. Nicméně nám nezbývalo, než pokračovat v cestě. Opět jsme provedli přesun v čase a ocitli jsme se v pravěku. Naše naděje, že v této době se počasí umoudří se záhy rozplynuly, protože pršelo čím dál více a ocelově šedá obloha moc veselé vyhlídky nepřinášela. Nakonec pršelo celý den a tak jsme se těšili večer do našich přístřešků. Před koncem naší denní plavby nás čekal ještě jeden přesun a tak jsme sešikovali lodě a ... Co je!!! Co se děje!!! Stroje vydávají nějaké divné zvuky!!! "Všichni ven z lodí!!! Vemte všechny věci!!!" křičel zděšeně náš delegát. Něco se dělo a tak jsme raději následovali jeho doporučení. Evakuovali jsme rychle sebe i všechny naše věci z lodí a plavali ka břehu. Na lodích zůstali jen kormidelníci a hleděli je dostat co nejrychleji z našeho dosahu. Najednou se ozval mohutný výbuch a my mohli pozorovat hru světel nad hladinou. Ani jednomu z kormidelníků se naštěstí nic nestalo, ale náš pan delegát se vracel se zasmušilou tváří. "Stroje vybouchly a rozlétly se po okolí. Zdá se, že jsme tu zatím uvízli!"
A měl pravdu. Skutečně jsme uvízli v pravěku a museli se snažit tu nějakým způsobem přežít, dokud nevymyslíme co dál. Naštěstí se ukázalo, že cestovní kancelář má i pro tyto případy připravené řešení a tak se náš delegát ihned vytasil s rozkazem pro řešení krizových situací. Dále se ukázalo, že se naše stroje dají opravit alespoň pro nouzový chod, ale že to chvíli potrvá. Předně totiž bylo potřeba nalézt všechny ztracené součástky a to nebylo vůbec jednoduché. Protože to vypadalo, že zde strávíme mnoho času, zařídili jsme se na našem místě co nejpohodlněji. Zůstali jsme totiž na jakési louce hned u místa, kde jsme ztroskotali. Bylo to takové malebné údolíčko sevřené skálami¨a tak nebylo nutné hledat lepší místo. Nutné ale bylo přizpůsobit se místním podmínkám. S našimi znalostmi a vybavením to nebylo zas tak problematické, nicméně věci začaly brzy chátrat. Zápalky došly, šatstvo se rozpadlo, nemluvě o nutnosti stavby přístřeší. A tak sme si záhy vyrobili oblečení ze zvířecích koží, vydlabali si lžíce, uhnětli nádoby z hlíny, ba i oheň pomocí dřívek se naučili zapalovat. Nebudu Vás příliš napínat. Po velice dlouhé době se nám nakonec podařilo najít či sehnat všechny součástky, opravit stroje času a vrátit se šťastně zpět. Jinak by taky nebylo možné číst tento zápis.
Zapsal(a):
Danko
