Tábor piráti

Galerie

stáhnout všechny fotky v .zip

Před plavbou

Pro legendu jsme nešli daleko. Akce pár měsíců před táborem nám připomněly, že nejsme jen turistický, ale také vodácký oddíl. Z legend námořnické tématiky nadnesl vicekadet Klon námět "piráti", podpořen dosud velmi silným zážitkem z takového tábora svého mládí. Z Klonova líčení jsme usoudili, že pirátská legenda výborně splňuje potřebu ventilace školních stresů a frustrací našich členů, takže ostatní návrhy byly uloženy ad acta. Tábor se konal na místě, jehož jméno nejednu starou páku pohladí po duši. Možná právě díky bodrému "čauda!" páně Hranáčově či snad ještě lahodnějšímu "dejbože!" se podařilo sehnat několik, Argonauty ještě nepolapených, úderníků na předtáborovku. Práce na stavbě pak byla protkána vyprávěním hrdinných příběhů, kterak otcové zakladatelé putovali po Novohradských horách až nalezli malebný kout Budákovský. Na pilu nám při tom skanula po vousech slza. Na druhý víkend předtáborovky jsme se probudili do reality. To už však přijel jen kapitanát a Kot, otec nejmladšího z našich členů.

Nalodění

V pondělí ráno dorazili pod vedením Delfína, Kůry a Lesoje piráti - ještě v roli námořníků - vlakem do Rybníka. Někteří se dopravili na tábořiště již o den dříve, jiní zas s rodiči později. V blažené nevědomosti a za veselého švitoření se Apollónům podařilo s těžkými batohy ujít rekordní vzdálenost v dost slušném čase. Klon byl jmenován kapitánem a zastával ještě šéfkuchaře, který se při pohledu na posádku uškrtil makarónem. Naštěstí se leccos přiučil, ale mořská nemoc spolu s posunem času způsobily záměny snídaně za oběd, oběd za večeři a podobně. Lesoj se chopil kormidla, v zubech havanský doutník. Nezbytnou součástí kapitanátu byly "holky pro skoro všechno" Delfín a Kůra. Z počátku ještě probíhala dostavba lodi, zvláště pak kajuty pro jednu ze dvou posádek ve tvaru indiánského týpí. Do posádek se námořníci rozdělili v temném podpalubí hned po příchodu na loď. Protože neviděli, slučovali se podle podobných pachů zatuchlých škorní a olezlých kazajek. zvětši fotku kliknutímZměnili si také svá jména, aby u ostatních mořeplavců vzbuzovali respekt. Kromě Adély, která si přezdívku Ponny vybrala ještě před začátkem táborové legendy, se chytla jména zapamatovatelná kapitanátem. První byl Pepek. Žádná přezdívka už nesedla tak přirozeně. Ke konci tábora se Vojtovi s obdivuhodnou vytrvalostí podařilo prosadit jméno Feregat. Dokonce nepřijal ani poslovenštěnou verzi Fero.

Vzpoura

V úterý večer jsme konečně vypluli na moře. Hned první den nás Poseidon pokřtil hromovou bouří a prověřil kvalitu našich plachet. zvětši fotku kliknutímNaštěstí se druhého dne smiloval a umožnil všechno usušit, utěsnit a vzpamatovat se. Mezitím však atmosféra na palubě houstla. Kapitán začal posádku cepovat. Zřejmě nedostatkem jamajského rumu, kterým byl zásoben jen kormidelník mořským vlkem (Hranáčem), se v Klonovi probudilo šílenství. Úklid lodi se proměnil v teror a mužstvo začalo reptat. Když se pak kapitán projížděl po svém cholerickém výlevu na ochočené kosatce, posádka přichystala vzpouru. Kapitánem byl zvolen kormidelník, z námořníků se stali piráti a Klon měl nadále jen škrábat prkna. Posádka však přecenila své síly a nepodařilo se jí svrhnout Klona přes palubu. Místo něj skončilo ve vodě několik statných mořeplavců. Za takové situace Klon zůstal kuchařem.

Na širém moři

Po několika dnech jsme vylovili trosečnici Veverčáka. Její kytara a líbezný zpěv nás pak těšil skoro celou plavbu. Dvakrát u nás zakotvila i Jess na raftu mířící do Černého moře a Dunaje až k rakouským bystřinám. Při pohledu na bezstarostný život kapitanátu dělali piráti vše proto, aby se mu přiblížili. Přišli však chudí jak lodní myši. Ani v jejich luxusních kufrech se nenašlo nic, za co by se dala koupit například omáčka z palubních zásob nebo snad postel do kajuty. Všichni se proto jali psát lodní denník, čistit rýži a porcovat krysy v kuchyni, lovit želvy a plnit spoustu dalších více či méně smysluplných úkolů. Jedině za takové služby a v soutěžích mezi sebou posádka získávala peníze "galeony" a za ty potom nakupovala od kapitanátu veškerý komfort a různá privilegia. S penězi přicházely i lodní hodnosti, kterými mužstvo šplhalo stále výše k vysněnému kapitánskému můstku. Hodnostní odznaky si nechávali přibíjet na své mošny z vepřovice. Systém se zachoval i v novém zřízení, takže Klon mohl nadále kontrolovat úklid kajut ze vzpoury rozčarovaných pirátů. zvětši fotku kliknutímLesoj podával mužstvu každé ráno léčebné pilule, aby předešel kurdějím a tyfu. Když došly výtažky z vorvaních jater, přišla na řadu tinktura z mrožích testikulí a nakonec velrybí jikry. Zvláště druhé zmiňované působily velké problémy některým jedincům, kteří je nedokázali polknout v celku. Ačkoliv před tím kapitán důsledně varoval, kapsli rozkousli a tvář se jim zkřivila v děsivý škleb. Občas k nám připluli domorodci a obchodovali. Zalíbila se jim naše Sára, tak jsme ji po krátkém dohadování vyměnili za přibližně stejně zdatnou domorodkyni Petru, která si brzy osvojila náš vyvrhelský život.

Boj

V polovině plavby se na obzoru ukázala cizí loď. Energický kuchař, rozpálen moky indiánů z Ohňové země (kolem které jsme proplouvali do Tichého oceánu), se rozhodl, že loď v noci pokoří. Posilněn dvěma udatnými dívkami se pod rouškou tmy na malém člunu dostal k boku cizí lodi. Byla plná statných junáků. Komandu se podařilo obelstít hlídku a uloupeným petrolejem zapálit lodní stožár, na kterém vlála… vlajka České republiky! Z vítězství jsme se však dlouho netěšili. Následující noc junáci ochromili hlídku a spustili bengálský oheň. Strhla se bitva pod vedením kuchaře, protože kapitán neprocitl z libého snu. Junáci nakonec sami naskákali do moře, až z nich opadaly prádelní kolíčky. Po několika dnech se ukázalo, že to není běžná součást kroje českého junáka, ale že jde o rafinovanou šifru.

Bouře

Bouře na moři neustávala a monzunové deště potápěly loď. Z podpalubí vylézaly myši. Pod tlakem pohnutých citů našich pirátů kapitanát několik famílijí pochytal. S mateřskou péčí je přijal Klon. Po první noci však zaznamenal 80% úhyn, tak zbytek myší radši pustil zpět. To už jsme se po rozbahněné palubě pohybovali jen díky chodníkům z krajinek. Návštěvy domorodců dokazovaly blízkost pevniny. V úterý druhého týdne se z moře skutečně vynořil ostrov!

Ostrov

Vylodili jsme se z našeho rozklíženého plavidla a nechali ho k opravě a vysušení kadetkám. Plnou posádku pirátů vedl Veverčák, Lesoj a Klon. Putování začalo úspěšně loupeží drahých kamenů skalním obrům. Ke konci dne jsme se dostali do osady. Mluvili jsme lámanou španělštinou a předstírali misionáře. Štěstěna nám do cesty seslala opuštěný kravín s voňavou slaměnou výstelkou a pevnou střechou. První hostina na pevnině sestávala z pečených hadů a rozličných smažených hub, jež jsme posbírali cestou. Druhý den zásoby došly. Kuchař proto vyloupil skald batátů a melasy. Do té doby jsme ale málem zemřeli hlady. Posilněni domorodeckou krmí jsme zaútočili našimi vlastnoručně vyrobenými praky na skupinu dalších dobrodruhů. Lesoj se pak vrátil na loď, protože ho v noci přepadly běsi, tak nechtěl dál pokoušet duchy ostrova.

Souboj

Třetího dne jsme odrazili od břehu. Větry nás zavály opět k junácké lodi, se kterou jsme se tentokrát pobratřili a pozápasili v drsných disciplínách. Naše loď se mezitím proměnila v Noemovu Archu zvířat mořského vlka. Přivedl na palubu poníka, kozu s kůzletem a psa. V pátek se konalo závěrečné klání pirátských posádek. První člun hned ztratil hlavu a zabloudil, takže o výsledku bylo rozhodnuto. Souboj skončil v pozdních nočních hodinách. Slavnostní oheň zapalovali Kučinál a Bazilišek, protože opuští naše řady a stěhují se na palubu Argonautů. Balizišek taky za nejlepší umístění v táborové hře (těsně s Lukášem). Piráti sotva zazpívali Dávno již a při vyhlašování výsledků se hroutili do ohniště. Když už nám večeře padala z rukou i z pusy, odvalili jsme se do pelechů.

Předci všech pirátů

V sobotu začali přijíždět ctihodní otcové a matky zlotřilých pirátů. Po identifikaci svých ratolestí a radostném objímání přišly na řadu kratochvilné zábavy. Piráti předvedli svůj loupeživý um a býčí sílu nabytou během plavby. Jak se k naší spokojenosti ukázalo, ctihodní otcové a matky zavzpomínali na svá pirátská období a vzali zábavu do svých rukou. Jejich mocné hlasy rozezněly za zvuku kytary temné hvozdy a vodní hlubiny dávnými lodními songy, které naše mladá ucha ještě ani neslyšela. V družné atmosféře při pojídání a popíjení pamlsků posedávali někteří kolem ohně dlouho po hodině půlnoční. V neděli jsme posnídali královské dary rodičů. Piráti pak během dne přesedlali na rychlé škunery bez plachet a jeden po druhém mizeli ve vlnách za horizontem. Poslední opouštěl loď kapitanát skokem přes palubu. Koráb zůstal na pospas domorodcům.

Zapsal(a): Klon

Organizačky