Cheironská Pětidenní

25. 10. - 30. 10. 2017

Dvanáct statečných bojujících s téměř neustávajícím deštěm, sněhem a větrem, výstup na Klak a hodina a půl sluníčka. Vydali jsme se na putování přes Lúčanskou Malou Fatru.

Galerie

stáhnout všechny fotky v .zip

Ve středu jsme se sešli v klubovně a odtamtud šli společně na Hlavák, odkud nám jel vlak do Žiliny. Vlak nám přijížděl v deset, tak když jsme do něj nastoupili, šli jsme brzy spát, aby jsme mohli ráno brzy vstávat.

Do Žiliny jsme přijeli ve čtyři ráno, no nedá se říct, že by to bylo nějaký super vstávání. Spíš naopak nikomu se nechtělo a všichni byli hrozně unavení. Z Žiliny jsme ještě pokračovali vláčkem do Strečna odkud jsme už pokračovali pěšky. Hned na začátek, aby jsme se takhle po ránu probrali, tak jsme si vylezli takovej obrovskej kopec, řekla bych, že to bylo dost vyčerpávající. Po nějaké době chůze jsme narazili na takovou dřevěnou stříšku, kde jsme se rozhodli dát si snídani. Hned po vyndání vařiče, na uvaření čaje, jsem zjistila, že mi nepasuje vařič na bombu, sem takovej hňup, no ale nakonec jsme si půjčily vařič od kluků. Když už jsme byli nasnídaní a začala nám být pomalu zima, tak jsme chtěli jít, ale nejdřív jsme museli počkat na Vrtuli než si dá spacák do batohu. Nakonec jsme tedy vyrazili a bylo to zase do kopce a do kopce, vlastně, co si pamatuji, tak ve čtvrtek to bylo až do oběda pořád do kopce. Celé dopoledne nebylo nějak zvlášť hezky, ale to jsme ještě nevěděli, že tohle bude nejhezčí den z celé Pětidenní. Nakonec jsme došli na Minčol. Nejdřív jsme si říkali, že si tam uděláme jen společnou fotku a půjdeme zas dál, ale když jsme tam tak chvíli stáli, tak se najednou udělalo docela pěkně. Začalo svítit sluníčko a dokonce i vyjasnilo natolik, že byl docela pěkný výhled, tak jsme se rozhodli si tam dát oběd. Z Minčolu nás čekala cesta dolů, která byla možná náročnější než ta cesta nahoru… V podvečer jsme došli do Grand Hotelu, kde jsme spali.

V pátek nás čekala dlouhá devíti hodinová cesta na Klak, což pro nás znamenalo jen jedno a to brzké vstávání. No tak jsme si dali vydatnou snídani a vyrazili jsme. Cesta byla velmi různorodá chvíli jsme šli nahoru a chvíli dolů. Po nějaké době začalo pršet, nejdřív pršelo jenom tak trošku, ale po chvíli se rozpršelo o dost víc. Tak jsme šli deštěm, ze začátku se to ještě dalo zvládnout, ale jakmile začala být mokrá i tráva, tak už to bylo dost napínavý. Každý se snažil jít z kopce co nejopatrněji, aby nespadl do mokrého listí smíchaným s bahnem. I když jsme se všichni snažili jak jsme nejlépe mohli, tak každý z nás aspoň jednou spadl. Nakonec jsme došli až pod na rozcestí pod Klakem, všichni jsme měli velký hlad, protože jsme za celý den měli kromě snídaně jen jednu svačinu, a to proto abychom moc nezmokli, což se stejnak stalo. No tak jsme se vydali vstříc obřímu strmému kopci na kterém byla spousta mokrého listí, které hodně klouzalo. Protože jsme byli moc pomalí, tak Vávra, Metis a Štěpán šli napřed aby zatopili. Úplně utahaní jsme došli, kluci mezitím stihli zatopit, no a potom, co jsme se převlíkli do suchého jsme šli spát.

V sobotu ráno jsme se demokraticky rozhodli, že v sobotu zůstaneme v chatě, protože jsme byli moc mokrý a venku mělo být dost hnusně. Takže jsme se celý den váleli ve spacácích a jedli, to byl celý náš denní program.

No a v neděli jsme se už jenom převlékli do toho úplně mokrého oblečení, které za ten den neuschlo ani náhodou. Tak jsme vyšli došli jsme na Klak a potom jsme šli už jenom z vražedného kopce dolů. Došli jsme na autobusovou zastávku a tam se převlékli do suchého a naobědvali se. Potom jsme jeli autobusem ve kterém hráli super písničky, když jsme dojeli na nádraží, tak jsme tam dlouho čekali asi deset hodin. Mezitím jsme si taky došli na pizzu a potom nám tedy konečně přijel náš vlak. Do Prahy jsme přijeli na čas v půl sedmé, někteří z nás ovšem nevzbudil průvodčí, takže málem zaspali :)