Expedice Třpytné hory

10. 3. - 16. 3. 2002
Expedice Třpytné hory

Tak jsme se k tomu konečně dostali!!! Máme velkou naději objevit cestu na severozápad. Přešli jsme totiž vnitrozemní část Severní Ameriky a ocitli se na úpatí Třpytných hor. Nyní je naším úkolem překonat tyto hory a dostat se tak k západnímu pobřeží... Expedice začala ve strachu, zda ještě na horách bude ležet sníh. Vyrazili jsme na Mariánskohorské boudy v Jizerských horách a tam sníh byl. Ráno sice dost zmrzlý, přes den zase až příliš rozměklý, ale jinak počasí blo překrásné a tak si nikdo na pozdější termín nestěžoval. Dále čtěte kronikové zápisy členů:

stáhnout všechny fotky v .zip

Pondělí 11.3.2002 (Brouček)

Milí rodičové, doufám, že se máte dobře, my docela jo. Dneska jsme zrovna byli lyžovat, ve skupince jsme: Já, Anna (Kůra), Bronx, Markéta, Bára a samozřejmě Danko. A v té druhé jsou: Medvěd, Abuki, Klon, Kryštof, Kryška a Zkoumal ze Šímou. Na lyžích jsme byli přez oběd. Když jsme se vrátili, tak jsme dělali ve sněhu cestičky a stavěli sněhuláky. Poté jsme jedli a pak jsme hráli hru na body. Hra spočívala v tom, že Danko hrál na kytaru a ostatní hádali, co hraje. Večer jsme šli spát a spali jsme až ...

Úterý 12.3.2002 (Kryška)

Služba vstala pozdějš a nešel jí rozdělat oheň v kamnech. Zkoumal začal vyhrožovat, že škrtne Abukimu bod "Rozdělá oheň v kamnech". Hned na to ukázali všichni Harcovníci, že v turistických značkách se moc nevyznají. Přes tuto vadu ve vojsku vyrazili harcovníci za velení mjr. Rogerse (Danka) a setníka Ogdena (dočasně Šími) na další pouť třpytnýmy Horami. Na večer je potkala mlha ze které nejsřív vybloudila Hanka a spol. Když se všichni vymotali z mlhy, mjr. Rogers všem oznámil, že je dnes výmečný den a proto se musíme převlíct do krojů. Další informace byla: "Milí členi a zároveň harcovníci dnes je Argonautům 25 let. Dnešní večeře je sváteční a proto vám ji nandá CPT." Po večeři harcovníci nasedli na loď snů a oddali se moři spánku ...

Středa 13.3.1757 (Kůra)

Tento den považují Harcovníci za katastrofální. Ráno byl testík z buzoly a mapy, který naše setnina trošku nezvládla. Kolem poledne jsme byli na běžkách. Hanka, která byla nemocná, se cítila zdráva a jela s lepší skupinou kterou vedl major Rogers. Když tu náhle ocitla se na dně. Svých sil a škarpy. S majorem Rogersem se vrátila do chaty, kde už byla slabší. Skupina. Zbytek té silnější měl jet pod vedením Klona a Medvěda přes Knajpu zpátky do chaty. Avšak Klon a Abuki tam zůstali v domění, že se pro ně vrátí. Když se to Rogers dozvěděl chystal se jet za nimi, když v tom se za okny objevily. Jejich hlavy. Zkoumal řekl, že třetí den na běžkách je krizový a tak bude volno. plnili jsme si do námořnický. Večer jsme se sešli a házeli kostkama pro postup na mapě Třpytných hor. Také nám Zkoumal vysvětlil něco ze zdravotnictví a pak byla malá zpívanda. Šli jsme spát. Než jsme však usnuli, přijela Týna, Minetaki a Delfín. Dělaly strašný rámus.

Čtvrtek 14.3.2002 (Bobr) - Zápis není bohužel k dispozici, Bobr ho dostal k přepsání ...

Pátek 15.3.2002 (Markéta)

Raní probuzení nebylo tradiční byla totiž hrozná mlha. Neviděli jsme si na špičky nosu (probudili nás a zavázali nám oči). Odšourali jsme se po schodech na snídani. posadili jsme se okolo stolu a dostali hrnečky s čajem, misky s připáleným porydgem a lžíce. Po snídani byl nástup, oznámili nám, že major Rogers (Danko) vyrazil před svítáním hledat cestu na severozápad (počasí: velmi krásně). Za svítání se však počasí jaksi pokazilo: padla hustá mlha. A náš major Roger se dosud nevrátil a proto se ho vydáte hledat: "Vemte si velkaj batoh a každej si do něj zabalte jednu tlustou vrstvu navíc". To snad není možné mlha se rozplývá (sundejte si šátky)! Takže se oblečte na lyže a vyrazíte, od nás dostanete kotlík, čaj, sirky a na dvojici Zlaté oplatky. Asi za půl hodiny jsme vyrazili, veliký batoh na bobech řídil Klon. Dostali jsme informaci, že první zpráva bude na Protržené přehradě v jedné ze štol. No, ovšem že tam byla, mimo jiné tam také bylo, že máme hledat stopy, klacky zapíchané ve sněhu, našli jsme je a vydali se po nich. Putovali jsme přes rokle a chvílemi jsme se i hádali. Nakonec Bronx vymyslela rozdělení: hledače - Medvěd a já, tahači - Klon, Bobr, Abuki atd. a ti co jen tak šli, dále to šlo velice dobře. Nakonec jsme našli posed v kterém byl polozmrzlý, blouznící major Rogers. Obalili jsme ho do vrstev, které jsme měli navíc a Klon rozdělal oheň na sněhu, uvařil čaj. Byl uzenej. Pak jsme si dali Zlatý a odebrali se s majorem v čele skoro na severozápad a narazili jsme na horskou magistrálu vyšlapanou místními indiány. Večer se nic moc nedělo až na to že jsme se vydali spát po zásluhách. Možná byly matyldy.

Sobota 16.3.1757 (Medvěd)

Po budíčku byla rozcvička ve spacáku. Ke snídani byla tekutá krupička. Měli jsme hodinu a čtvrt na zbalení. Vyrazili jsme po skupinkách. Nejdřív Anna, Danko a Týna další skupinka byly Hanka a Minetaki. Potom zbytek. Když jsme dojeli do Josefova Dolu, měli jsme svačinu. V autobuse jsme měli oběd a zpívandu. Před Turnovem byla havárie. Třičtvrtě hodiny jsme čekali v koloně. Když jsme dojeli do Prahy už tam čekali rodiče (zmrzlí).

Shrnutí (mjr. Rogers)

Třpytné hory jsme pokořili, zdá se, že cesta na severozápad vskutku existuje. Nebýt harcovníků, nikdo by se o ní nedozvěděl. Zachránili mě vskutku v hodině dvanácté. Mužstvo cestou neutrpělo žádné vážné ztráty, až na jeden případ nastuzení (vysoké teploty) a jedeno pohmožděné koleno. Ale harcovníci jsou z ocele, ty nic nezastaví!!!

P.S: Výpovědi členů zde zveřejněné berte, prosím, s rezervou. Nic nebylo tak, jak to líčí...

Zapsal(a): Bradley, Danko, Ginny, Kryška, Kůra, Medvěd a Zkoumal

Kde to bylo

Akce se zúčastnili

Abuki
Bradley
Bronx
Danko
Delfín
Ginny
Jess
Klon
Kryška
Kůra
Medvěd
Minetaki
Petty
Týna
Zkoumal

Organizačky