Moravský kras
20. - 22. 4. 2007Cheiron
Cheironská výprava za vápenci a vrápenci. Jen pro otrlé macochisty!
Na návštěvě Moravského krasu jsme se ve vedení Cheironu shodli poměrně snadno - Kamila chtěla už dlouhou dobu ventilovat své macochistické pudy, konečně spatřit onu legendární propast a svézt se na lodičkách. Přebralovi se to zase hodilo kvůli návštěvě Speleofóra, jeskyňářské sleziny, při níž bývají pro exkurze otevřeny i díry jinak nepřístupné. Zbývalo ještě přesvědčit pár dalších lidí, abychom si mohli odškrtnout oddílovou akci. S Vaškem to bylo snadné:
Kamila:"Vašku, pojedeš s námi do jeskyň?"
Vašek:"Co je mi po nějakých stupidních jeskyních?"
Kamila:"Nezajímalo tě třeba nikdy, jak vznikly?"
Vašek:"Ne, co by mi po tom bylo?"
Kamila:Vyhrabali je obří krtci!"
Vašek: "Krteččccíííí! Kdy pojedem? Kdy pojedem?"
To byla samozřejmě milosrdná lež. Jeskyně v Moravském krasu nevznikly činností krtů. Bylo to mnohem složitější. Na jeho místě se před 380-350 miliony lety, v dobách prvohorních, nacházelo mělké a teplé moře. V moři se dařilo korálům a další žouželi s vápnitými schránkami - a právě ty se staly základními stavebními kameny mohutných vrstev budoucích vápenců. V druhohorách a třetihorách už to urputně krasovělo. Voda díky obsahu oxidu uhličitého vápence rozpouštěla, pronikala podél škvír a puklin, hnala se podzemními potoky a říčkami a vytvářela tak jeskyně. Někdy změnila svůj tok a vyhloubené dutiny se zanesly mladšími sedimenty, jindy zase vytvořila dómy příliš velké, které se brzy propadly a daly vzniknout propastem. A protože to trvalo hodně dlouho, je dnes velká část onoho pozoruhodného kraje na sever od Brna provrtaná jak ementál.
Kromě Vaška se k cestě do neznáma odhodlali i Ufo (protože jinak by musel s rodiči na chalupu kopat studnu) a Jája (stačilo mu říct, že je fakt hezkej a byla by škoda, kdyby se to Moraváci nedozvěděli). Se dvěma naposled uvedenými jsme se tedy v pátek vydali ECčkem (Cheiron ničím jiným nejezdí) do Blanska, kde bylo třeba vyhledat nocležiště a pak jít zase vyzvednout Kamilu a Vaška na nádraží. Nakonec jsme si ustlali u pěkné vyhlídky na železárny, pojedli a šli spát. Jenom Vašek se pořád dožadovala nějakých jeskyň a krtků.
Druhého dne jsme se vydali dál po zelené a u nedalekých dvou studánek nabrali vodu. Ta, mimochodem, putuje v Krasu zvláštními cestami, takže je buď k sehnání u dna údolí, kde nevíte, odkud teče, nebo úlně nahoře na kopci na kraji pole, kde zas až příliš dobře víte, odkud teče. Netrvalo to ale dlouho a uz jsme se řítili do Suchého žlebu, kterým jsme se vydali k Macoše. Obešli jsme tak úspěšně místa s největší koncentrací turistů a mohli se věnovat obhlížení jeskyň a přírodních krás.
Jak už bylo naznačeno, je Moravský kras oblast na těch nejfrekventovanějších místech hodně turistická a navíc CHKO. Nocování poblíž značek a jeskyň je tedy problematické, protože kolem obcházejí vousatí strejdové s plackami dobrovolné stráže. Je také třeba počítat s tím, že pěkné a velké jeskyně jsou obvykle uzavřené a spravované místními jeskyňářskými spolky, které tam nepustí každého. Kromě nich je ale všude ve skalách i dost blboděr, kde se mohou čipernější jedinci realizovat.
Suchým žlebem jsme postupovali vzhůru a nakonec se dostali až k silnici vedoucí k Macoše. Nahoře panoval obvyklý turistický cirkus, ale propast byla monumentální jako vždy, ať už nahlížena z horní či spodní vyhlídky. Krátce nato jsme seběhli dolů k Punkevním jeskyním a objednali se na prohlídku, jen Jája tvrdil, že už tam byl a znova nemusí, lehl si na lavičku a opaloval se.
Punkevní jeskyně, součást rozsáhlého systému ponorných toků Moravského krasu, určitě stojí za návštěvu, i když hlavně asi kvůli v ČR unikátní plavbě po Punkvě, která tvoří druhou část prohlídky. Na druhou stranu, slyšel-li člověk někdy o Amatérce, Pikové dámě a jiných krasových krasavicích, betonované chodníčky už ho tolik nezaujmou.
Když jsme vylezli ven, chýlilo se už k večeru a byl čas pokračovat dá, na sever, Pustým žlebem k malebné obci jménem Sloup. Vaška, zdá se, návštěva Punkevních jeskyní příliš nezaujala, protože tam nezahlédla slibované slepé bílé krtky, kteří se v hlubinách země tiše prohlodávají podél tektonických puklin, kloužou se po synklinálách a drápou se na antiklinály, zanechávaje po sobě jen drobné hromádky jílu vyházené ze závrtů na povrch Krasu. Do Sloupu jsme přišli poměrně brzo, i tak ale bylo třeba najít co nejrychleji bezpečné nocoviště, neboť jsme během pochodu spatřili skutečného vousatého strážce CHKO s notně podezíravým pohledem. Naštěstí na půl cesty mezi Sloupem a Šošůvkou leží opuštěný lom s pěknou ruinou vápenky, kde by se klidně daly pořádat oddílové srazy.
Sloup sám je ves malebná, hrdý držitel titulu "Vesnice roku" z roku 2000. Z místních pamětihodností je možné jmenovat Sloupsko-Šošůvské jeskyně, malebnou skálu zvanou Hřebenáč a renovovaný kostel Panny Marie Bolestné. Krom toho tu o víkendu ale probíhalo i Speleofórum, asi největší pravidelná slezina České speleologické společnosti s přednáškami, exkurzemi, příležitostmi pro společneskou konverzaci i únavu a steaky a nakládaným hermelínem. Přebral se ihned vrhl do kulturáku a začal se zdravit s různými pochybnými individui, zbytek oddílu si lehl na trávník, třikrát se pokřižoval a byl připraven k útěku. Svůj ostýchavý postoj poněkud omezili, poté, co si Přebral u kamarádů vykoledoval čtyři buřty na večerní opékání a rezervní blembák na exkurzi.
Navečer jsme se utábořili v lomu, rozdělali oheň a pustili se do odborně-psychologické debaty, která rozvíjela Jutovo teoreticky-přípravné přednášky z expedice Churanao. Noc však kupodivu proběhla klidně. Ráno jinovatka na batozích, budíček hezkou písničkou, rychlá snídaně a pochod do Holštejna. Součástí Speleofóra jsou totiž i exkurze na různé zajímavé lokality a podařilo se nám zapsat se na Holštejnskou jeskyni. Radostně jsme proto dorazili pod hrad a čekali, kde se vynoří sympatický průvodce řečený Termit. Na sraziště se postupně začali trousit i jeskyňáři v barevných kombinézách a pestrých kokosech, s urputnými výrazy ve tvářích a odhodlaným krokem sebevrahů.
Přebral (radostně): "Vida, jsme tu správně! Bohužel nám tu akorát bude muset někdo pohlídat batohy."
Všichni: (radostně) "Já!"
Přebral: (podezřívavě) "Ufo byl první, taže má smůlu a do jeskyně se nepodívá. Škoda, prý je tam hodně bláta a proslýchá se, že tam straší, určitě by se vám tam líbilo."
Kamila: (nejistě) "Mohla bych mu s tím hlídáním trochu pomoci? To asi nebude nic pro mne."
Přebral: (nevrle) "Pročpak? Snad by ses těch jeskyňářů nebála, když je udržíš stranou od technického lihu, jsou to celkem milí lidé."
Kamila: (svíraje pepřový sprej v ruce) "Ale šustí a cinkají!"
Přebral: (zamyšleně) "To je pravda. A co ty, Vašku, půjdeš se podívat na krtečky?"
Vašek: (rezolutně) "Na krtečky ti nakašlu! Včera jsem zaslechla, jak jsi Kamile šeptal, že to všechno stejně vymlela voda!"
Přebral: (odevzdaně) "Dobrá. Jájo, nasaď si blembák, jdeme do jeskyně!"
Jája: (indiferentně, nasazuje si blembák) "Hm. Sluší mi to?"
Holštejnská jeskyně patří k těm jeskyním Moravského krasu, které nejsou běžně přístupné, a proto se o ní trochu rozepíšeme. Jde o paleoponorovou jeskyni potoka Bílá voda, který spolu se Sloupským potokem vytváří Punkvu. Výraz "paleoponorová" v podstatě znamená, že tudy kdysi tekla voda, ale nyní již neteče, protože Bílá voda se do podzemí místo toho žene ponorem řečeným Nová Rasovna o něco dál. Systém je do značné dálky zmapován geofyzikálními metodami a slibuje nadějné objevy, leč dostat se na prospekcí předpokládaná místa není snadné. Holštejnská jeskyně je totiž z větší části vyplněna štěrkopískovými sedimenty, kterými postupně prosintrovaly. Vznikla tedy hmota, která se skládá ze zrnek písku a štěrku a vápnitého pojiva. Podobný proces je dnes díky pokroku vědy možné napodobit, vzniká tak hmota zvaná beton. Prolongační práce v Holštejnské jeskyni tedy probíhají pomocí sbíječky a výsledný útvar do značné míry připomíná důlní štolu s rozrážkami. Na některých místech se ale již podařilo zastihnout volné prostory, takže jsme se mohli kochat krásou krápníků, prudit zavěšené vrápence a padat do blátivých jezírek.
Když jsme se vrátili z exkurze, nahlédli jsme ještě do jeskyně Lidomorna,která se nachází pod hradem Holštejn a kam prý byli shazováni vězňové. Pak už nezbylo, než vydat se pomalu zpátky do Sloupu, tam poobědvat a autobusem se dopravit do Blanska na vlak.
Jak vidno, akce se vydařila.
Kde to bylo
Akce se zúčastnili (5)
Kdo na akci byl, vidí jen přihlášení členové. Po přihlášení se tu ukáže seznam účastníků.
