Robinsonáda - Ostrov pokladů

17. 4. - 21. 4. 2014

Letošní robinsonáda vlastně začala na schůzce, když jsme si vyráběli svoje námořnický zbraně. Ne všichni ale byli počestný námořníci.

Galerie

stáhnout všechny fotky v .zip

Zhruba půlka z nás byli piráti a se starym Johnem Silverem sme měli domluvenou vzpouru. Trelawney totiž věděl kde je poklad a dělit se vo něj s celou posádkou je zbytečný, když můžete mít dvojnásobnej podíl, ne?

Parní lokomotivou jsme dojeli do Jindřichova Hradce, kde už čekala Hispaniola. Plavba mohla začít! První nás mořskej proud „Naučná stezka žabáka Jindry“ zavedl do Jindřiše a pak jsme pokračovali přes Hospříz a Kačlehy. Bylo krásné počasí, sluníčko pražilo, a tak jsme museli jít někoho poprosit o vodu. Já a pár jiných námořníků jsme měli to štěstí, že jsme se přihlásili. Štěstí proto, že zatímco nám přívětivá babička pomáhala natáčet vodu, dědeček ukazoval těm z nás, co právě nenapouštěli úžasnou obrovskou vláčkodráhu, kterou musel stavět snad už od svých pěti let. Rozloučili jsme se a pokračovali v cestě. Nakonec, už notně unavený jsme zakempili poblíž ostrova Pokladů. Náš plán ještě nikdo neprokoukl. Jsme prostě geniální! Muhahaha!

Den 2.

Ráno jsme se probudili plný sil. Nudili jsme se a protože jsme měli meče, začali jsme šermovat. Cvičný zápasy vůbec vyplňovaly většinu našeho volného času - naostro jsme však meče zatím nepoužili. Zatím... Čas převratu se blíží...

Začalo to po snídani, na ranim nástupu. Silver vytrh Trelawneymu mapu z ruky, překvapený námořníci dostali nakládačku a my sme i s mapou vzali roha. Poklad čeká...

Cesta nám rychle ubíhala, ale protože nám došla voda, museli jsme opět někoho poprosit – a mezitim nás ta námořnická sebranka dohnala! Zábavný boj jsme vyhráli a tak museli námořníci deset minut čekat než se vylížou ze svejch zranění. Ještě několikrát nás napadli a několikrát jsme si počíhali my na ně. Nakonec jsme se s velkým náskokem dostali na Vysoký Kámen kde měl být ukrytý poklad. Leč běda!!! Žádný náskok jsme neměli, náskok měli oni!!! Ač jsme byli překvapení, boj jsme vyhráli. Pak jsme spolu s námořníkama hledali poklad, ale našli jsme jen vzkaz od ňákýho trosečníka, že poklad přesunul na Skalku. Tyhlecty vzkazy namísto pokladu už jsou v oddíle dost ohraný, nemyslíte?

Den 3. aneb "Victory!!!"

Probudili jsme se kus od Vysokého Kamene. V přístřešku se dalo podezřele dobře hýbat. Kapitanát zmizel! Prý máme dojít na skalku sami, oni že šli na průzkum. Tak jsme se sbalili a vyrazili. Už třetí den svítilo sluníčko! Neuvěřitelné při vzpomínce na minulou robinsonádu!

Na hradu Landštejně jsme měli počkat do tří. S námořníkama jsme uzavřeli příměří a tak jsme se spolu tři hodiny váleli na slunci, jedli sušenky a oběd a povídali si.

Společně jsme došli na skalku kde jsme našli bandu trosečníků spojenou s naším zrádným kapitanátem kteří si chtěli poklad rozdělit jen mezi sebou!!! O poklad chtěli bojovat a protože jsme fakt drsný, asi po třech hodinách urputnýho boje jsme je všechny povraždili. Poslední živej všude rozhodil papírky se šiframa! Po jejich rozluštění jsme našli dle návodu kýžený poklad plný všelijakých dobrůtek. Inu, výhra je sladká.

Den 4.

Chata na Skalce, kde jsme přespávali byla krásná a prostorná. V okolí je hodně bunkrů, a tak jsme se je vydali dobýt, vyzbrojeni lakroskovými samopaly. Po návratu do chaty byl oběd, nějaký ten program a FLÁKÁNÍ! Po celý den nás provázelo sluníčko – prostě idylka...

Den 5.

Ráno šly holky malovat vajíčka a my plést pomlázky. „Nač?“ptali jsme se, „máme přece meče!“ ale nakonec, nevím čím to bylo, se nám docela podařily. A po vypráskání dívčí části našeho oddílu byl čas se sbalit a jít na autobus, s kytarou a pomlázkami. Ve Starém městě pod Landštejnem jsme se, protože do odjezdu autobusu zbývalo ještě hodně času stavili u Pettyny vzdálené příbuzné, která má domácí farmu, a tak argonauti obdivovali kozy, kozly, ovce, a především prasata - naše blízké příbuzné. Potom nám její manžel ukázal kostelní hodiny, o které se stará, a pak už byl čas oběda. A potom už jsme odjeli domů.

Můžete se podívat jak to vypadalo na táboře s podobnou legendou v roce 2006