Uzlování se Zkoumalem
Tento článek vám pomůže se splněním těchto bodů do námořnické knížky:
Obsah
- Úvod
- Dvojitá osmička
- Motýlek
- Prusík
- Machardův prusík
- Poloviční lodní smyčka
- Dvojitá autíčka
- Kotevní úvaz
- Kotevní úvaz s půlovinem
- Uzel boa
- Dřevařská smyčka
Úvod
Na úvod si za vás položím jednu otázku: "Proč se učit takovéhle složité uzly? Doteď jsem se se bez nich obešel, když je potřeba něco svázat nebo přivázat, tak jsem to vždycky nějak zvládnul!"
A hned si odpovím: Jsou situace, kdy si prostě musíte být jistí, že uzel bude fungovat. Slaňovat navázaný na lano nějakou šmodrchanicí, která vás právě napadla, by mohlo dopadnout špatně (dokonce i dračí smyčka se může rozvázat, horolezci ji už dnes nepoužívají, alespoň ne bez dalších pojistek). Loď je taky dobré uvázat tak, aby vám neodplavala. Uzly, které jsem vybral, jsou lety prověřené jako nejlepší pro účel, který plní. Pak jsem taky vybral pár užitečných fíglů, jak si vázání některých uzlů zjednodušit.
Nakonec nejde jen o to umět uzel uvázat, ale umět ho používat, vědět, proč se na dané použití hodí a co od něj můžu čekat.
Další zdroje
Knihy
Starší české tábornické příručky sice nejrůznější uzly popisují, podrobnější informace ale často chybí, zejména co se týče spolehlivosti a bezpečnosti uzlů. Uvedu jen jednu skutečně historickou, protože je k dispozici v elektronické podobě:
- Kniha o uzlech, F. A. Elstner, 1927 (PDF: http://www.thedump.scoutscan.com/KnihaOUzlech.pdf)
V poslední době vyšlo několik příruček o uzlech, jednu z nich mám a není úplně špatná. Výhodou je podrobný popis vázání každého uzlu. Tady je seznam:
- Uzly - praktická příručka, Des Pawson, Slovart 2006, ISBN: 80-7209-797-0, EAN: 9788072097975
- Uzly, John Shaw, Svojtka 2007, ISBN: 978-80-7352-624-5, EAN: 9788073526245
- Nejužitečnější uzly, Geoffrey Budworth, Svojtka 2006, ISBN: 80-7352-375-2, EAN: 9788073523756
Nakonec je nutné uvést nejzásadnější dílo v oboru, i když česky nevyšlo. Je to Ashleyho kniha uzlů (The Ashley Book of Knots), která shrnuje všechny uzly známé v době jejího vydání (a od té doby jich přibylo jen pár). Aby se nepletla různá jména pro stejný uzel, pro jednoznačnou identifikaci uzlů se používají jejich čísla v této knize. Navíc je moc hezky ilustrovaná. (mám PDF)
- The Ashley Book of Knots, Clifford Ashley, New York, 1944 (a novější vydání)
Internet
- Rozsáhlé stránky o uzlech: http://uzly.8u.cz/
- Horolezecké uzly, podrobný popis vlastností: http://www.horolezeckametodika.cz/
- Příručka Českého horolezeckého svazu (PDF): http://www.horosvaz.cz/index.php?cmd=page&type=60&article=569
Dvojitá osmička
Dvojitá osmička je ten nejdůležitější a nejzákladnější horolezecký uzel. Nejhorolezectější ze všech uzlů. Správně se jmenuje osmičkové putko, když je uvázán jako smyčka, a osmičková spojka, když se použije ke spojení konců lan. Používá se hlavně k navazování sedáku na lano, dá se použít i pro spojování lan, přivázání lana k jistícímu bodu, zkrátka všude tam, kde je potřeba spolehlivý uzel na který se můžete stoprocentně spolehnout. Nejdůležitější vlastností dvojité osmičky samozřejmě je, že se sama od sebe nerozvazuje, jakkoli je zatížena. Další výhodou je to, že je to uzel hezky uspořádaný a přehledný, takže se dá dobře zkontrolovat zda je uvázaný správně. To rozhodně pro všechny uzly neplatí. Navíc se i po velkém zatížení dá relativně dobře rozvázat.
Začneme nejdůležitějším použitím, to je navazováním úvazku (sedáku) na lano. Základem je osmičkový uzel (Obr. 1). Pro uvázání smyčky potřebujeme, aby uzel byl dostatečně daleko od konce lana. Konec lana potom protáhneme okem nebo oky, za které se navazujeme, a okopírujeme s ním připravený osmičkový uzel (Obr. 2, a-d).
Protože to děláme v opačném směru, tak se téhle smyčce také říká protisměrná osmička. Na obrázku není pro názornost uzel utažený, po uvázání je potřeba uzel hezky srovnat a pevně dotáhnout. Utažený uzel by měl vypadat jako na obrázku 3. Zbývající konec lana čili cancour nesmí být příliš krátký - mohl by při utahování proklouznout do uzlu, který by se tak mohl rozvázat. Pro bezpečné navázání je dobré aby zbývalo lana alespoň na dvě šířky dlaně. Tento konec lana je dobré přivázat k lanu obyčejným uzlem (stejně jako se váže polovina autíček) jako pojistku zvyšující bezpečnost, ale také proto, aby nám konec neesteticky neplandal (Obr. 2e).
Potřebujeme-li samotnou smyčku, která není ničím provlečená, můžeme snadno uvázat osmičku na přehnutém, dvojitém laně. Pro spojování lan použijeme protisměrnou variantu, aby nám z uzlu lana vycházela na opačných koncích (Obr. 3). Volné konce lana opět nesmí být příliš krátké, pro jistotu opět vážeme pojistky na zbylých koncích.
Všechny varianty zde popsané se samozřejmě dají dělat i z obyčejného uzlu místo z osmičky. Pak se jmenují pevná smyčka či spojka, krejčík nebo vůdcovský uzel. Ne že by byly nepoužitelné, na spoustu použití úplně stačí, v některých případech mohou být ale méně bezpečné než osmičková varianta. Také více snižují pevnost lana, protože ho ohýbají v ostřejším úhlu. Zásadní nevýhodou ale je, že se po utažení mnohem hůř rozvazují.
Samotná osmička má také jedno použití - jako uzel zabraňující lanu projít otvorem (třeba při výrobě provazového žebříku z provrtaných tyček). Její objem je větší než objem normálního uzlu, takže se dá použít když je díra o něco větší.
Motýlek
Ne každý uzel se hodí k uvazování smyčky uprostřed lana. Můžeme samozřejmě použít dvojitou osmičku nebo pevnou smyčku, lano z nich ale vychází společně stejným směrem, a když lano napínáme, uzel tak roztahujeme. Motýlek je smyčka, která tento problém řeší - lano z ní vychází na opačných koncích. Jiný název, se kterým je možné se setkat, je tažná smyčka. Hodí se vždy když je potřeba něco zavěsit nebo navázat na lano, které bude napínáno nebo zatěžováno.
Uzel jde také uvázat pomocí chytrého fígle z lana namotaného na ruku (Obr. 2)
Vytvořením více těchto smyček ve vhodných rozestupech lze vytvořit jednoduchý provazový žebřík (Obr. 2).
Prusík
Prusík je horolezecký uzel, který se používá pro šplhání na laně. Hodí se ale i v jiných situacích, kterými se budu zabývat později. Vynalezl ho v roce 1931 rakouský horolezec Karl Prusik, podle jména pravý rakušan. Jménem prusík se také obecně označují další uzly se stejnou funkcí.
Chceme-li prusíkovat po laně, potřebujeme dvě smyčky z pevné šňůry. Ta nesmí být příliš silná, jinak by prusík nedržel, ani příliš tenká, aby se nepřetrhla. Pro běžné lano je vhodný průměr 5mm. Každou smyčku nejprve navážeme na lano liščí smyčkou, prusík vznikne přidáním ještě jednoho závitu (Obr. 1). Je možné přidat ještě jedno ovinutí kolem lana abu prusík líp držel, je ale potřeba dát pozor aby i při zatížení držel tvar.
Když se teď do jedné smyčky pověsíme, uzel se stáhne a měl by nás unést. Druhou, nezatíženou smyčku posuneme výš, přeneseme na ni váhu a můžeme posunout první smyčku. A tak pořád dokola. Pro vyzkoušení v malé výšce stačí použít dvě dlouhé smyčky, ve kterých stojíme nohama, a lana se přidržovat rukou (Obr. 2). Pro šplhání výš musí být obě smyčky navíc připojeny k sedáku, to už ale nepatří do uzlování.
Jiná užitečná aplikace tohoto uzlu je napínání lan. Když se staví lanový most, je často potřeba lano napnout větší silou než se dá zvládnout holýma rukama. Na lano proto navážeme prusík, ke kterému připojíme pomocný napínací kladkostroj, v nejjednodušším případě jen karabinu. Tím lano napneme a někdo další ho mezitím přiváže (Obr. 3). Z napnutého lana protom prusík odvážeme a můžeme použít jinde.
Prusík se ale nehodí jen pro práci se silnými lany, já ho například používám při stavbě přístřešku z větší (3 x 3 metry) plachty. Pro dobré napnutí plachty se totiž hodí, aby byla přivázaná ke šňůře, přes kterou je přehozena. Na tuto šňůru proto uvážu dva prusíky z tenčí šňůrky, které přivážu do poutek ve středu stran plachty. Potom je můžu posunout na vhodné místo, a když plachtu napnu, tak se prusíky utáhnou a drží na místě (Obr. 4).
Machardův prusík
Někde nazývaný též Klemheistův prusík. Ať si oba pánové vyřeší mezi sebou kdo byl první. Ale k věci. Často se hodí použít pro prusíkování silnější sňůru, například když se bojíme, že by nás tenká neunesla, nebo by jsme ji při napínání lana kladkou přetrhli. Obyčejný prusík by prokluzoval, proto je potřeba použít jiný uzel se stejnou funkcí. Machardův prusík se snadno váže a výborně drží. Protože ale není symetrický, nedá se použít tam, kde předem nevíme, jakým směrem bude zatěžován.
Čím víckrát lano omotáme, tím lépe bude uzel držet, příliš dlouhé omotání ale zase nedrží správný tvar. Minimum jsou čtyři omotání, s konkrétní kombinací lana a šňůry je třeba udělat vhodný kompromis a vyzkoušet, kolik unese.
Poloviční lodní smyčka
Jak už název napovídá, není to pořádný uzel, ale spíš způsob, jak vést lano karabinou k dosažení brzdného efektu. V horolezectví se používá k jištění druholezce, tedy když z místa na skále jistíme druhého lezce, který leze nahoru k nám. Nouzově se dá poloviční lodní smyčka použít i v jiných situacích, například ke slaňování - bezpečnější je ale používat pomůcky k tomu určené. Mimo lezení se tento uzel výborně hodí ke spouštění těžkých předmětů, s použitím minimální síly můžeme řídit rychlost spouštění nebo ho zastavit. Uzel se váže obvykle tak, že si v ruce připravíme dva závity lana, jeden překroucený a druhý ne, a procvakneme je karabinou. Chce to trochu praxe, ale když víme, jak má uzel vypadat (obrázek), tak se to na-konec podaří.
Při lezení, nebo jakémkoli použití kde je důležitá bezpečnost, je nutné vždy používat karabinu s pojistkou zámku. Při použití je ale třeba dát pozor, aby se leno pojistky nedotýkalo, mohlo by ji povolit. Když zatížíme opačný pramen lana, uzel se přesmykne do stejné podoby na opačné straně karabiny, takže bude stále fungovat.
Dvojitá autíčka
Nebo také dvojitý rybářský uzel nebo rozšklebený uzel. Obyčejná autíčka nejsou dokonale spolehlivá, při velkém zatížení nebo při tření o skálu se mohou rozvázat. Lepší variantou jsou autíčka dvojitá, která se navíc lépe rozvazují. Jsou také pevnější, protože se v nich lano neohýbá v tak ostrém úhlu. A naučit se je když už umíte autíčka je docela jednoduché. Je to dobrý uzel na pro spojování různě silných lan, mnohem spolehlivější než pro tento účel propagovaný škoťák. Pro spojení lana a šňůry tenčí než je polovina jeho průměru je ale stejně nutné použít nějaký jiný uzel.
U autíček pozor na jednu věc - dá se uvázat uzel, který vypadá úplně stejně, ale nic neudrží - na obrázku s různě barevnými lany ho ale poznáte snadno (poslední kresba).
Kotevní úvaz
Je to tady! Mysteriózní kotevní úvaz, který byl dlouho v námořnické aniž by někdo věděl, co to je za uzel. Ve skutečnosti je ale jednoduchý a praktický, takže se často používá, i když leckdo neví, že se tak jmenuje. Jak už název napovídá, užívá se k přivazování lana k nějakému pevnému objektu, například k přivázání lodi k pacholeti (nejde o malé dítě, ale o nízký sloupek k uvazování lodí, k vidění v Praze na náplavce) nebo stromu. Jak se váže? Jednou nebo vícekrát obtočíme lano okolo tyče, a pak konec lana přivážeme k zatíženému lanu lodní smyčkou (tomu se říká "pomoce").
A nakonec trochu teorie: to, že se lano okolo tyče alespoň jednou omotá má velký význam pro pevnost tohoto uzlu. Při zatížení se totiž většina síly spotřebuje právě ve tření lana o tyč, takže uzel samotný je pak zatížen podstatně méně.
Kotevní úvaz s půlovinem
Užitečnou variantou kotevního úvazu je změna směru omotávání obtočením nosného konce lana. S jeho pomocí můžeme lano lépe napnout, používáme totiž efekt kladky která zdvojnásobuje naši sílu. Když je to potřeba, můžeme tento proces opakovat víckrát dkoud se nám daří lano napínat. Končí se opět pomocemi okolo napnutého lana. Kotevní úvaz s půlovinem je proto základní uzel při stavbě lanových překážek.
Uzel boa
Tenhle uzel se jmenuje po hadu hroznýšovi, latinsky boa contrictor, který patří mezi škrtiče. Je to uzel, který se dá pevně utáhnout a špatně rozvázat. Výborně se hodí na svazování věcí dohromady, zavázání pytle a podobně.
Jednou zmožností, jak ho uvázat, je začít z lodní smyčky, ve které vnitřní závit omotáme jedním koncem (Obr. 1)
Uzel je potom potřeba srovnat tak, aby vnější závit ležel na vzniklém uzlu, a pořádně utáhnout. Pokud budeme chtít uzel ještě někdy povolit, dá se uvázat s pojistkou, tak, že se místo konce šňůry provede ovázání smyčkou. Je to výborný způsob, jak zavázat pytel tak,aby držel zavřený a dal se snadno otevřít.
Rychlejší metodou je vytvořit uzel rovnou přetočením smyčky (Obr. 2) - pozor, smyčku je nutno přetočit správným směrem, jinak žádný uzel nevznikne.
Dřevařská smyčka
Dřevařská smyčka slouží, jak název napovídá, k tahání klád. Snadno se váže i rozvazuje, drží ale jen pokud je zatížená, nehodí se tedy na žádné trvalé přivazování. Pokud ale chcete na laně odtáhnout kládu, je to ten nejefektivnější uzel, který vás rozhodně nebude zdržovat od práce.